„Ftipná“ nafurt …

Ale jo, co jinýho zbejvá, žejo? A nakonec proč by ne … Ono to k tomu všechno vede … Třeba události posledních dní …

Začnemě třeba tou blbou prozatímní skříní, co už asi dva měsíce spolubydlovi říkám, že je nějaká „unavená“ a jde tak nějak šejdrem …

No, asi fakt byla, narvala jsem jí hadříkama velmi nenápadně nakoupenýma, když jsem ještě jezdila před covidem do práce … No a nejen těma, postupně jsem tam pod ty hadříky různě poschovávala ty svoje „hračky“ a tak … Dozadu pěkně rákosky a biče, jak má správná Dorota mít při ruce, v taškách další věci … Mezi svetry jsem nacpala jen tak halabala ty umytý po použití, který se mi nechtěly uklízet do těch tašek …

No a je to tady … Jdu si lehnout, ticho a najednou takový divný vrzání … Že by střecha? Svítím si mobilem okolo, abych nevzbudila spolubydlu – což je teda těžký, ale náhoda je blbec … Nic, střecha je celá, nikde nic … Za chvilku zase … Znova nic, tak se zachumlám a chci usnout …

Najednou zvuk, jak když je konec světa a ta přetížená skříň jde k zemi a složí se jak Trosky, ovšem podle obsahu – část oblečení mě zavalí v části postele, zbytek zlověstně trčí … Koukám, spolubydla nic, ten by zaspal i průlet Boeingu 737 nad nosem, dadá dál …

Překonám jeho tělo a vysunu se z postýlky na stranu, couvám jak ze stanu a stoupnu si … Vrrrzzzz … Dílo je dokonaný, ještě se poposunula do zvláštního patvaru … Drží tak nějak za zkosenej strop, nejde mi přestat se smát, vlezu jak krtek pod tu zříceninu do postele a jdu spát, počkám si na jeho záchvateček o množství mých „hadrů“ co stejně nenosím až do rána … Stejně, doprdele mám tam ty hračky, musím je nějak dostat ven, než mu řeknu, aby to nějak spravil. Stejně by prd věděl co s tím ,-P …

Ráno si teda poslechnu to blablabla, vidím, že to drží samo od sebe, tak počkáme do víkendu, aby to spravil … Mám teda 2 dny, abych dostala ven obsah, co nemusí vidět … A hele, prdlajs, nejde to v jednom člověku, je to zřícený blbě … Ty vole, to bude mazec v sobotu …

Sobota je tady, jde to zvednout a podržet, já vytahuju obsah ven … Celkem se mi daří vyndat pod jeho dohledem ty věci v taškách … Na poslední chvíli zachytím štosem svetrů čouhající růžovej robertek a zručně ho odeberu do těch pletenin … Ufffff …

Nojo, jenže já si nepamatuju, co je kde zastrčený a stejně všechny věci popojely jinam ...Opatrně a úlisně se ptám, jestli to nemůže nějak podložit a jít třeba na cigárko, že to zatím vyndám a sama … „A jako čím ten zkurvenej krám podepřu asi?“ reaguje pan nervák … Drze se dívám a navrhuju tyč od mopu a tak … „Vysrat se tady na to, vyndej ještě tuhle polici a nějak to opřu o mojí a dozadu a jdu na to cigáro“ …

Tohle není dobrý … Vzadu ty biče a rákosky – teda zabalený v papíru, ale nevím, jestli se to neodhrnulo … Beru teda zepředu hromádku oblečení a vidím, jak kouká kabel … Ty vole, tohle je co? … Zase to nenápadně motám mezi věci a najednou vrrrrrrrr … Začínám se smát a mačkám ty mikiny, aby to přestalo … „Co to je? Máš vibrace na mobilu?“ … „Já? Ne proč?“ … Dávám tu vibrující haldičku na postel za sebe … „Hele fakt zvoníš!!! Máš ten mobil pod hadrama!!!“ … Najednou se nám kouřit nechce a čumí i když ho posílám pryč …

Zase mi nejde přestat se smát, vidím blikat to modrý světýlko – hele našlo se :-D … „Jdi kouřit, to je vajíčko“ … Vytahuju tu černou blikající věc za kabel ven … „Jaký vajíčko?“ … „Vibrační“ … „Cože? Jaký vibrační vajíčko? Na co to máš?“ … „Tohle do kundy, takže asi na co puso!“ oznamuju a držím mu ho před nosem, ta píčovina se houpe, bliká, vrčí a nejde mi vypnout … Už je to nezastavitelnej smích … „Ty jsi ale blbá, fakt vtipná ve svým věku“ … „No, já ne teda, já vím aspoň na co to je“ ohražuju se …

Vypadnul kroutíc hlavou na to cígo, rychle vytahuju ty biče a tak, rvu to pod postel, tašky s hračkama taky … Nemusí to vidět …

Jako spravil to tak nějak napůl, do rána to po nandání obsahu lehlo vzad ještě jednou, vyšla až druhá oprava v neděli … Ovšem bez hraček, ty čekaly pod postelí … A jako byly to nervy teda … Ta pěkně vrže už taky, ta kdyby mi na ně i s náma spadla, tak mě šlehne …

No a ponaučení holky a kluci? Ukrývejte svoje hračky tak, aby nebyly na jednom místě … Hezky všude něco … A pokud si někam něco zašijete po kusech, pokuste se zapamatovat, co a kam a nejlíp bez baterií ,-P …

A jedno se musí nechat … „Ftipná“ budu nafurt, protože čím mi je někde uvnitř hůř, tím větší šašek jsem … Budu pořád holka a basta ...

Chci už ten zasranej covid pryč, chci zase svojí volnost, chci mít možnost vzít ty biče a hračky a jít za mojí Maryiou a nejspíš i za ním … Už ani nevím, kterej z nich mi chybí víc … Moct si je oba pohladit a dotknout se jich, cítit jejich vůni, promluvit si s nima …

Potřebuju to … Čím dál tím víc, čím míň to vypadá, že to půjde, už píšou o třetí vlně …

Taky už Vám z toho všeho hrabe?