Takový malý výlet

Stalo se to letos v létě. Měl jsem v plánu celodenní výlet po svých oblíbených cestách a který skýtal jistou šanci na nějaké to vzrušení.
Přijel jsem do jednoho menšího města, kde na náměstí čekala ona. Přesné místo, čas i oblečení. Naše předchozí domluva byla jednoduchá a jasná. Ráda by se mnou projela, já jí rád vyhovím, ale něco za něco.
Zastavím u ní a říkám:
"Ahoj, jedeme?"
"Ahoj, jasně."
"Vezmu tě kam budeš chtít, ale cestu zpátky si musíš zasloužit..."
Na to se jí jen zablesklo v očích a říká: "Že váháš."

Ten den bylo super počasí, žádné vedro, prostě značka ideál a kromě ne úplně tradičního pasažéra to byla jízda jako každá jiná. Asi po hodině cítím klepání na rameno. Už chvíli jedeme lesem a tak zastavuji a čekám co se bude dít.
Říká jen:
"Není už čas zasloužit si zpáteční jízdenku?"
Zvedám jen obočí a s lehkým úsměvem kývnu hlavou.
Co se dělo dál?
To gentleman přece neříká, ale dělo se toho dost a několikrát a s takovým nasazením, že to plašilo lesní zvěř.
Pak jsme jen nasedli a vlastně beze slov pokračovali dál. Ve stejném městě a na stejném místě jsme se rozloučili stejně krátce jako jsme se přivítali a každý se vydal svým směrem.
Celou cestu domů jsem přemýšlel, co se ten den vlastně stalo. Nepřišel jsem na to a je to vlastně jedno, protože to bylo super. Těžko říct jestli se něco takového bude v budoucnu opakovat, ale i kdyby ne, tohle už mi nikdo nevezme ;-)