Sultán nad zlato!

Dnesky večír začla Šeherezáda svý
vypravování, jako vždycky, ale lezlo to z ní, jak z chlupatý deky, až
se z teho vorosila na chlupoch:

http://www.youtube.com/watch?v=mBlvDS3St2g

V krajině pod horama, bylo jedno bohaty sultánství. Vládl v něm sultán, kerej se menoval: „Mrdaj“ (…v překladu – velmi vobdařenej) a že byl z dlouhý dynastie, tak eště XXL.

Ten Mrdaj XXL žil ve svym prostorným 3D
paláci 365KK. Na každej den v roce tam měl, aby se mu barák neznudil, jednu cimru a kuchyňskej kout měli v harému, páč se tam slízalo nejvíce lidu.


Měl taky, aby se mu to dobře počítalo, rovnejch sto manželek, a taky aby se mu nepopletly čísla. K tomu nějaký strážný, vochranku, eunuchy a palácový služebnictvo a tanečnice, co dům dal a žilo se jim tam celkom spokojeně.


Až jednou, bylo to zrovinka 8. Března, kronikáři zaznamenali tento den,
vlít sultán do harému a zářil spokojeností:

„Baby, mám supiš nápad!“

Žencký, to se rozumí se hnedky sběhly, co jako bude.

„Uděláme si Swingrs Párty!“

Enomže žencký si myslely, že je veme,
zahalený, vobklopený strážníkama, na trh, aby si doplnily garderobu a sultánův nápad je proto poněkud překvapil.

Daly mu to hnedky najevo ukázaním vztyčených prostředníků na pravý ruce a některý, jako Řepka, taky druhou rukou.
Tento pradávnej posunek měl v harému vodjakživa vždycky jenom jeden význam.


Sultán se zachmuřil a smutek zaplnil jeho duši.

„No jak chcete, baby…“

A nechal zaplnit mrazáky potravinama a pravil:

"Moju dušu, teďky, muže vykurýrovat jenom daleká pouť, kerou vykonám. Vás tady zatím zamknu, jest máte co, a z ostatním si už budete muset pomoct samy.“

Jak pravil, tak učinil. Zamk a zapečetil vlasním prstenem harémovou bránu a postavil k ní vochranku.

Sám si pak voblík prostej poutnickej
šat. Přes rameno si pověsil cestovní vak na kerým měl vyšitou pumu ve skoku, a zrovna takový měl vyšitý i na botkách. Do rukou si vzal nordický hole, do kapsy krokoměr a přidal se k poutníkům, kerý proudili po silnici vokolo jeho paláce.


Žencký si nejdřív voddechly, pak se ale začly nudit. Nechaly proto nastoupit všecky eunuchy a překontrolovaly je a nic. Byly vymiškovaný tak pořádně, že z nich měly prd. To samý taky kuchař, kerýho tu měly v KK,
ten moh akorát míchat prstem. A tak jim nezbylo nic jinýho, než lízačka. No ale po nějaký době se jim to přejedlo. Pořád ta samá chuť, nic pro spestření.
Vobhlídly proto všecky mrazáky, ale sultán tam nechal nanosit jen kulatý ovoce a zeleninu. Chvilku se zaradovaly, když vobjevily, ve výtvarným koutku,
plastelinu. Ale zkuste si to udělat z plastelíny, kerá stejně nakonec v teple vždycky změkne?


To už ale byly tak nasraný, že začly vyvolávat zlý síly. A tu z voblohy,
rovnou přes vokno, vlít do seknice zlej džin.


Měl na sobě voblečený vobeplý džíny v kerejch všecko vyniklo a taky těsnou džínsku, kerou měl rozeplou, aby vynikl briliantovej piercing v pupíku. Stejný měl i v nose,
jazyku a v uších. Na hlavě pětibarevný číro a na vočích černý brejle s růžovýma vobroučkama a prej:

„Čím mohu sloužit…?“ švitořil,
poněkud zženštile. ˇ

Žencký se na něj hnedky začly tlačit,
ale von je začal pleskat po rukách a prej: „Dyž já su spíš na hošany…!“

Nic strašnějšího je už nemohlo potkat a tak letěl ten zlej džin, zase voknem, vodkud přiletěl.


Nejstarší manželka už s toho byla uondaná a tak vytáhla z uší zlatý
kruhy kerý měly nejmíň dvě trojský unce a hodila je doprostřed cimry. To samý
udělala i s vostatním zlatem, co měla na sobě, akorát se zlatým zubem si to rozmyslila: „Dám všecko to zlato, za pořádnej klacek!“

A to už i vostatní ze sebe všecko sundávaly a házely to na plovoučku a taky by nejrač, to co vona.


To ale nevěděly, že sultán už mezitím dorazil dávno do Prčic a votočil to i s ostatníma poutníkama a vracel se tou samou cestou. A už byl v paláci,
vyplácel ochranku a vodemykal harém. A tu kouká na tu hromadu náhrdelníků,
prstenů, nákotníčků, náušnic a jinejch zlatejch šperků, ale žencký byly samou radostí bez sebe, že se jim vrátil a toho zlata si vůbec nevšímaly, zato si všímaly úplně něčeho jinýho a když se pak potěšily a sultán dostál svýmu jménu,
tak se rozhodly, že budou ten den provždycky slavit, jako svátek.


Sultán byl taky spokojenej, zlato dal zavřít do trezoru a pučoval ho jenom jednou do roka, na paměť tý událostě a vo Swingrs Párty se už raděj nikdy nezmiňoval.

Šeherezáda zahlídla voknem, že už se rozednívá a tak sklapla taky. Aspoň pro dnešek…