Přemáhání se

Existují situace, kdy se člověk musí přemáhat, aby neudělal něco, z čeho by byl průšvih. Když nepočítám základní školu a velký sebezapření, že jsem nesprdl soudružky za to jejich vymývání hlavy, tak vlastně byly jen tři velké zkoušky.

První zkouška byla, když jsem ležel na oddělení čelistní chirurgie, dva týdny jenom koukal na telku, protože nebylo co dělat a nesměl jsem zívnout u reklamy, abych si nepotrhal stehy. Kdo nezažil, nezná, ale je to peklo na Zemi. Nepřál bych to ani našim voleným zástupcům. Tu jsem zvládl.

Další zkouška byla, když se manželce šestinedělí protáhlo na půl roku. I to jsem kupodivu dal. A teď se vrátila v jiné formě, ale o tom jsem už psal, tak se nebudu opakovat.

A skoro jsem dal i tu dnešní, náročnou zkoušku. Chyběly dvě nebo tři minuty.

Mám jeden takový problém s mrazem. Když klesne teplota pod asi tři stupně, mám vyschlé sliznice a začnu nasucho kašlat. Je to pocit asi jako když spolknu balík skelné vaty. A mám ten problém každý rok od doby, co se narodila malá, přestěhovali jsme se a přestal jsem chodit do sauny. Tehdy stačily dvě kola parní sauny a byl na deset dní klid. Teď to řeším napařením v horké vaně, kde je teplo a aspoň troška páry, ale není to ono a funguje to jednom na dva dny.

Na zvlhčení sliznic pomáhá ještě jedna věc, cucat bombóny. A nejlepší jsou jedny nejmenovaný bylinkový ze Švýcaska. Ale ty zrovna došly, takže nazbylo, než jít doplnit zásoby. Vybaven hadrem přes čumák jsem se vydal do obchodu.

No a jak už to pan Murphy zařídil, ve frontě u pokladny najednou pocit, že se v krku zasekl rejžák. No co, když to šlo se zíváním, možná se to povede s kašláním. Snažil jsem se bojovat ze všech sil, ale ani soustředění na blondýnu přede mnou, tedy spíš na její luxusní nohy v legínách a představa, jak pokračují pod tím svetrem, nepomáhaly. Potil jsem se jak při boji s průjmem v autobuse, takový ty studený krůpěje na spáncích. Ale bylo to silnější.

Provedl jsem strašnou věc, zakašlal v obchodě. Byla to velká úleva, ale asi ne pro okolí. Můžu říct, že v tu chvíli nebyl problém ne dvoumetrový, ale třímetrový rozestup. Nakupující na mě koukali jak na fousáče s ručníkem na hlavě a opaskem s dynamitem kolem pasu... Naštěstí jsem nebyl zastřelen ochrankou, takže nakonec všechno dobrý. Divná to doba.