Podívat se do duše, či ne..?!

Co takhle otázka vhozená do prostoru?
Žijeme a chybujeme..trpíme a slibujeme..a mezi tím se občas štěstí mihne..nebo se nám obloukem zas vyhne.Říkám si, komu omlouvat se je vlastně třeba? Všem nebo tomu co náhodně příjde z leva? Snad jen svému já..co tak rádo podlehne..sobě zpovídat se je na místě..třeba i v pravé poledne! Možná omluvit se s pokorou a příjmout trest za všechny neřesti! Vždyť víme, jak dokážeme být zlý a nečestní! Zkoušíme zase slíbit si..už nebudeme hrát znova falešně, už nebudeme trhat ty nezralé čerešně! A stále obelhávat naši ruku osudu..snažit se pochopit, že dnes jsem a zítra tady třeba nebudu! A co takhle neomlouvat se..vůbec nikomu ani svému já? Protože návod jak žít, nám nedali a teď by nám si toho furt kecali! Lepší je, když na všechno jste dva, protože život je jedna velká hra..