Ovečka.

Chvilka euforie, netrvá tak dlouho. Úzkosti? Proč. Z toho že se ztrácíš v tom čemu věřit. Kam mám utéct? Není útěku. Včera se stala taková zvláštní věc. Ještě nikdy jsem něco podobného nezažila. Bylo mi vlastně v jednu chvíli úžasně a pak z ničeho nic takové svírání. Poslední dobou myslím furt na jednu věc, Momentálně jde o to eliminovat problém který přišel, ale. Opravdu se někdy dostanete do situace, kdy už to tak lehké není. Jak šťastné dokážou být ovečky? Velice. Být ovečkou má svoje pozitiva, ale i negativa. Dostala jsem se do společnosti, do společnosti lidí, které bych nejméně čekala, jak jsem se v takové situaci mohla ocitnout a proč zrovna já, z jakého důvodu? Jaký má tohle všechno vlastně smysl. Snažím se myslet pozitivně.
Vrátíme se k tomu stavu.
Jelikož jsem byla zrovna na návštěvě, tak jsem šla "na malou". Sedla jsem si před záchod a snažila se v klidu dýchat, nicméně netrvalo a žaludek se mi obracel směrem do mísy. Ten pocit který svíral mé tělo, ten pocit který celé tělo rozhodil. Ruce které se nedokázaly přestat třást.
Strach je nejlepší zbraň.
Bylo mi líp.
Motám se v kruhu.
Motám se.
Jsem figurka v něčí hře.
Ať skončí tohle kolo a začne nová hra.
Kdy konečně převrátíš stůl a vysvobodíš mojí duši? Jsem uvězněná.
Drž se zpátky, tohle je nebezpečná hra.
Lalala.

Nejsem na ničí straně. Padla další cigareta při psaní tohohle velmi pozitivního kydání.

Věřím že existuje, pár z vás se mě snaží navádět správným směrem. Strážci duše. Nikdy nespadnu tak hluboko aby mi byla lhostejná nevinná lidská duše. Nedokážu necítit bolest,nedokážu nevnímat bolest ostatních, ale bolest u bestie je mi lhostejná.
Jestli existuje nebe a peklo, kam vede moje cesta?
Opravdu by mě zajímalo jak moc je moje duše čistá.