FAKT HROZNEJ KOKOT

Podle skutečné události. Znám jednoho člověka, bydlí
kousek od mého baráku a je to fakt hroznej kokot.

Ale opravdu mega obrovskej kokot. Ještě ke všemu je fakt hodně jeblej, až skoro dementní. Pořád dokola každého otravuje, vopruzuje, ke všemu se vyjadřuje, udává v ředitelně, no prostě obtížnej hmyz se vším všudy. Je takový obecní kašpárek a klaun, ale jemu to vůbec nevadí, naopak, čím více lidí sere, tím je šťastnější a skotačí jako malé koťátko. Ale co horšího,
rozhodl se dokonce skládat i básně a píše je všude po zdech, a myslí si, jaký
není básník. No prostě blázen jak má být. Nikdo ho nemá moc rád, až na pár stejně postižených sousedů. Větší, početnější část sousedů mu nadává, pře se s ním, diskutuje, polemizuje a nic. Vůbec nic, trousí okolo sebe ty strašný slinty, nesmysly a žvásty, až se z toho všem dělá zle. Není moc,
která by ho umlčela, a donutila ho každého nesrat. Až jednou přišel můj malý
syn Honzík a říká: tatýnku, ploč se s tím magolem vůbec bavíte? Zamyslel jsem se a zeptal se na to samé ostatních sousedů. Od té doby se s místním bláznem nebavíme, nereagujeme na jeho slinty a světe div se, ten náš blázen chřadne a chřadne, nemá publikum,nemá kde exhibovat a tak nějak se vytrácí
z tý naší ulice, kde se máme všichni rádi a kde je nám fajn.

A tak nějak si tu žijeme, bez něj, bez jeho slintů, bez jeho osoby a je nám fajn.