Tři vocasy!!!

„Čest práci!“ pozdravila Šeherezáda,
když zas večír přišla s dalším vyprávěním. Za ten čas, co tam tak chodila,
jí sex a pohádky připadly, skoro, jako práce. Mělo to ale i svý vejhody. Sex jí
utužoval tělo a pohádky mysl a tak s ní byla nejčko nevěsta, jak cumel.
Šahriár změnil katovi úvazek na poloviční a začal dokonce uvažovat vo DPP, tak s ní byl spokojenej.


V jedný zemi žil mladej princ. Byl hezkej a hodnej, jak k lidem,
tak i k zvířatům. Rád chodil do stáje, kde pečoval vo svýho koníka, kerýho měl vod dětských let. Koník nijak nevynikal, byl spíš sporej, akorát zadek měl jak pivovarskej valach, zkrátka, žádnej
Železník. Že se ale vo něj princ tak dobře staral, tak se mu vodměnil tím, že začal mluvit lidským hlasem. Povídá: „Princi, esli mi doneseš každý ráno votep sena a každej večír mi to uděláš zezadu – uvidíš, že se ti to jednou bude hodit.
Nejsem žádnej úchyl, sem jen chytrej, jak president.“


A tak roky ubíhaly a starej král najednou kouká, jak se mu kluk pěkně
vyvinul. A tak prej, aby si šel hledat do světa nevěstu. Mladej si nabalil bágl a vyrazili s koníkem na cestu. Prošli přes hlubokej les a na jeho konci zahlídli zlatý střechy vod cizího královskýho zámku (Skoro, jako u Zlatíčka v Monacu).
Koníka zaparkoval v jeskyni, co tam byla, jako vobvykle.

Koník kladl princi na srdce: “ Nebuď
blbej a dělej ze sebe blbýho, jen tak to dotáhneš nejdál a nebo aspoň do senátu…“


Princ přes sebe hodil beraní kůži a šel tam dělat zahradníka.

V tom zámku žila překrásná
princezna, ale její fotr byl za mlada hodně divokej a tak ji prohrál s jedním drakem, když spolu hráli čáru. Zrovinka jí dobíhal vosumnáctej rok a tak musela k drakovi, zatepla, dokud eště byla panna.


Princ, to se ví, ji sledoval, až do míst, kde to slulo Ve Sluji. Nakouk,
jen tak přes žaluzky a co nevidí: Drak jak bejk, tři hlavy a tři vocasy a hned si udělal s princeznou swingers párty, sám. Každá panna musí nějak začnout,
ale tady to bylo pořádným fofrem. To se ví, že po čase začla bejt princezna uondaná a taky drak si chtěl dáchnout. Neměl přeci pannu každej večír. Jen se jim zavřely voči, tak tam ale vlít princ a milýho draka vosekal mečem, jak růžovej keř na zimu.


Princezna, jak viděla tu spoušť, tak zesmutněla: “Drak to uměl třema jazykama najednou a taky bukkake, úplně sám…“ špitla.


„Ba?“ podivil se princ, a že přestal dělat blbýho a, aby viděla, že umí
taky jazyky, tak eště německy: „Ja? Ja!“ a skočil na princeznu a že byl rozjetej a dobře trénovanej, tak ji udělal za chvilku, jak drak.


Princezna, štěstím bez sebe, že sehnala ženicha i bez Facebooku, nic nedbala na únavu, skočila na kolo a pádila horem dolem domů. Eště, že měla horský.


Ale v křoví tam na ni čekal černej princ a vypustil jí duši a musela
říct doma, že ji protáh von. A tak na zámku chystali rychle svatbu.


Náš princ se zatím po jointíčku maličko prospal a čekal, že pro něj princezna pošle nějakou delegaci, aspoň ministra dopravy. Ale porád nic. A tak vzal kabelu, dal do ní tři dračí jazyky a vyrazil za princeznou. V zámku kouká,
že už je svatba v plným proudu a princezna zrovna měla říct „Ano!“ Ale, že už nebyl blbej, tak jí poslal po ministrantovi tu kabelu. Princezna, jak ji votevřela a nakoukla do ní, tak dostala takový chutě, že chtěla mít svatební noc už jen s ním a vokázala na něj prstem: „To von mi to udělal nejlíp!“

A tak zůstal černej vzadu a musel na hanbu. Namočili ho do Lanzy a tak už v životě na nic černýho ani nepomyslil!


Po svatební noci skočil princ za koníkem s koláčema. Koník měl ale jen jediný přání: „Usekni mi ten můj zadek, ať už mám pokoj…“

A tak vzal princ meč a ťal a milý
koník se hned uklidnil.


To už ale volala z vokna princezna,
kerá zase dostala chutě a princ, aby viděla, že ji nechce vodbejvat, tak na ni zavolal: „Ba!“ a k tomu eště, jak byl zvyklej, tak poněmecky: „Ja! Ja!“ a tak mu tam začli všici říkat: princ Bajaja.


Ale, že už se začlo rozednívat,
tak to Šeherezáda utnula taky, jen mrkla jedním vokem na Šahriára a ten ani nemrk, jen meknul: „Ja!“ a bylo jim to voběma jasný.