V kuchyni voní káva a sladká vůně čerstvé bábovky. Sedí spolu u stolu a on právě promýšlí další tah v karetní hře. Trvá mu to tak dlouho, až jeho hlava pomalu klesá na prsa. V tu chvíli se z druhé strany ozývá mírné napomenutí:"Pavle, nespi a hraj! " On zvedá hlavu a s úsměvem odvětí;"Nespím, přemýšlím. " Jsou spolu 60 let. Jsou mým vzorem. Co pamatuji, jsou pevní, jednotní, jsou si vzájemně oporou. I po těch desetiletích se umí rozesmát, ale i poškádlit. Někdy je podezírám, že ty jejich vtípky jsou každodenním testem paměti a úsudku. V kontextu rozvodů a rozchodů mých přátel, rodičů, kolegů a známých jsou něco jako světlo na konci tunelu. Nejsem naivní, vím, že ten vztah nebyl procházka růžovým sadem. Vtipné historky dávají náznak, že konflikty, pozdní příchody i žárlivost byly na blízku. Oni dva mě naučili, že je dobré se neptat, když nejsem připravená na odpověď. Že je lepší někdy mlčet, než ranit pro svou pýchu či slabost. A hlavně, že je nejlepší najít si svou cestu. Mám svůj sen.. Na stole voní káva a tvá hlava pomalu padá na prsa...
Komentáře uživatelů
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Tak sa to dá, iba tak sa to dá.
Jen toho vlčáka už nemají....
Krásně se to četlo, děkuju.




My s mužem spolu zatím tak dlouho nejsme,,blížíme se půlce,, ale úplně jsem nás při tom čtení viděla za dalších 30 let.