No ty vypadáš

Slyším zvonek, ležím v posteli, potím se, nevím jestli to mám, ale co vím, že mi není dobře. Doma nikdo není, holky jsou venku na zdravotní procházce.
Otevírám dveře a tam vidím sousedku. Dost nalehko, pěkně opálená v ruce drží můj batoh s natáčecí výbavou. Pravě se vrátili od moře. První slova:
No ty vypadáš! Co se ti stalo? Neviděla mě 2 měsíce, tak se asi není čemu divit. Vypadáš jak smrtka! Pokouším se o úsměv, ale moc mi to nejde. 
Marto (řikejme ji tak), možná mám Covida. Udělá krok dozádu a je vidět, že jsem jí překvapil, prohlíží si mě a říká: No tak to je mazec, tak hodně štěstí a brzké uzdravení.
Nech mi to tu, já si to pak vemu. A jak bylo?
Vidím, že si mě prohlíží, jinak než předtím a najednou vyhrkne: Ty jsi zhubl!
Lakonicky odpovím: Trochu…
Ty jo!, jak se ti to povedlo?
nechci se v tom hrabat, tak pronesu takovou ošoupanou floskuli: To víš, milenky a půlroku zavřený hospody.
zasměje se a jenom z ní vypadne: Ty a milenky.. A kolik?
odpovídám: Milenek?
Né! kilo! a zase se kření od ucha k uchu, jak se jí dělají vrásky kolem očí
Bez kila 30.
No ty jo!
Bylo Vám to aspoň k něčemu? a ukážu na batoh
Jo! Dost dobrý.
další pokus o úsměv, rozloučím se, vezmu si batoh a nesu si ho k sobě do pracovny. Nechám ho tam, že se večer podívám, jestli jsou dobitý baterky, v jakým stavu je dron a podobně. Teď ne, cítím se slabý a všechno bolí.
Večer po paralenu otevírám batoh, vyndavám nabíječky a baterky, prohlížím, jestli něco nechybí, spíš kvůli klidu v duši, aby to bylo připravené, až někam zase vyrazím. No zároveň jsem si říkal, že stáhnu letošní hory a něco z toho spíchnu.
Otevírám Go Pro, abych vytáhl paměť a koukám, že tahle paměť není moje. Kouknu do alba, vidím, že moje paměti jsou tam. Tak tohle je co ?
Vyndavám USB-C čtečku, vložím SDXC a zasunu do notesu, co to je zač? 2 hoďky záznamu, nějaký potápění, šnorchlování, večer na baru, večeře - klasická dovolená. Večer na to mrknu a koukám, jak se doplňují jednotlivé náhledy na videa. Najednou mi oko zavadí o nějakou nahou postavu. Copak to tu máme.. Uf, no raději si to vemu s sebou do ložnice, tohle je trošku diskrétnější.. Klepnu na video a nemůžu se odtrhnout, je tam nějaká ženská, no nic extra, kření se do záznamu, najednou se gimbal otočí a v záběru se objeví soused v koupelně, stojí mu bambus a on se kouká do sprchy a leští si ho. Počkat, ve sprše někdo je WTF. Vypínám, protože za mnou přišly holky a kopíruju k sobě. Hned volám Martě, jestli si u mě v gopročku nenechali flashku od SanDisku, že to tu teď rozebírám a že takový nepoužívám. Chvíli ticho, slyším nějaký špitání a už jenom slyším: Tpíčo! No samozřejmě takovou reakci čekám, tak se potichu chlámu. Slyším takové nejisté: Asi jo.. je to u mě, a že se můžou kdykoliv stavit. Zase ticho.. Po chvilce se ozve tak jo.. No a přesně v tu chvíli začíná fungovat tzv. myšlení zločince. Kouknu na mobil kolik je, a říkám si: Davám ti, říkejme mu Jindro, minutu maximálně 2. No a co myslíte, za půl minuty mi volá Marta, jestli by se nemohla stavit hned, že to chtěli stejně dneska třídit. Jenom potvrzuji, že beze všeho, ale že jsem na to sahal, že si to budou muset vydesinfikovat a vduchu se směju na plné kolo, protože zrovna tyhle sousedy jsem měl vždycky za hrozné chlípníky, ale oni si hrajou na šlušňáky a etalony morálky. Ani ne za minutu je u dveří Marta, tentokrát vypadá jako smrtka ona, otevírám dveře, podávám pytlík s Flashkou,, ona ho bezeslova bere a odchází.. To jsou manýry..