Dívám se … už se jen dívám …

23.3.2021 08:41 stonygirl

Stojím si tak opodál a dívám se, beze slov … Třebas na to, jak se dokáže syn s „rodinou“ chovat k vlastní mámě – dokonce i před ostatníma lidma. Jak si od snachy musí nechal líbit i větu, která mi už pár dní zní v uších „Rodina už o Tebe nemá zájem“ … Měla zájem, dokud se dotovalo, dokud se mohla starat …

Stojím jí po boku, vyslechnu, pohladím, když ty starý oči, co tím ztrácí jiskru teď tak často pláčou a hlas říká „Co jsem jim udělala špatnýho, dala jsem jim to a to ….“

Nemám odpověď, kterou bych jí řekla, abych jí nezranila. Je spousta věcí, co neřeknu i když je vím a jen se už radši dívám …

Na každýho z nich, nežila jsem jejich život, ale prostě vím, že rodiče má člověk jen jedny a ať už se mezi nimi kdykoliv cokoliv stalo, tak úcta a pokora k nim a jejich stáří by tu být měla.

Jsem ateista – ale pamatuji na citaci čtvrtého přikázání z Desatera, kterou mě opakovala babička, když jsem byla malá.(Čtvrté přikázání se vyznačuje příslibem odměny. Praví totiž: »Cti svého otce i svou matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho žil a dobře se ti vedlo v zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh« (Dt 5,16). Úcta k rodičům vede k dlouhému a spokojenému životu. Zmínka o „vydařeném“ životě se v Desateru vyskytuje pouze v souvislosti se vztahem k rodičům.)

Vím, že na tenhle web to nějak nepatří, ale nedá mi to ...

Je zvláštní, jak za asi už tři roky, co jsem blízko ní mi v některých chvilkách nahradí maminku mojí, která už není, jak drží nad vodou mě, když mám ty svoje splíny … Jak se smějeme obě některým věcem jako dvě puberťačky, jak je úžasná …

Vím, že vždycky bude mít ve mně vrbu, někoho, kdo při ní v nejhorším bude stát, protože ví, jaká je pravda.

Taky v některých případech věřím v karmu … A doufám že děti vidí, jak se jejich rodiče starají o svoje a jednou se tak postarají stejným, ne-li „lepším“ způsobem o ně ...

Dívám se i jinýma očima na všechny lidi, co mě obklopujou, na ty se kterýma si teď jen píšu, anebo komunikuju přes mobil, webku …

Moje oči jsou už prý totiž jiný – hodně lidí mi řeklo, že v nich najednou není naděje, jiskra, láska …

Ale já myslím, že ještě nějaká je – jen už tohle nerozdávají všem – svítěj už jen pro někoho, nejde jen dávat – tím nemyslím hmotný věci, ale musí se i brát stejná energie z druhý strany … Třeba pohledem do dalších očí.

Taky se jen dívám a nechápu spoustu jiných věcí, třebas jak je vlastně krásný, když ten druhej nějak žárlí … anebo co to je … na to teda koukám, vlastně spíš teda „čumím“ …

Omlouvám se … Ale už to muselo ven …

Je třetí jarní den … A zrovna dneska mám v těch očích jak jiskru, tak naději a i ta láska tam je … Třeba k mojí babi, jak jí říkám …

A kdoví, třeba i jiná, ale to se musí podívat ty druhý, jak to vlastně je …

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@analcat Já už teda rodiče nemám, oba zemřeli na rakovinu dva měsíce od sebe. A co to šlo, byli doma a staral jsem se o ně. Je fakt, že v té době jsem neměl vlastní rodinu a neřešil dilema...

Je to zápřah, o tom žádná. Většinou to není ani veselý. Ale stejně nakonec zbude pár humorných historek a to špatný člověk vytěsní...
Chtěl jsem reagovat na Analcat, ale kamínek to napsala jasně.... my tu žádný děti neobětujeme, nejsme ani Mayové ani Aztékové....
@Analcat Ty svádíš debatu jinam - já jsem Ti na tuhle teoretickou otázku nijak neodpověděla. Zda dítě, anebo rodiče. Jen jsem souhlasila s @AllWhatYouuNeed s tím, že pro svoje rodiče bych udělala cokoliv. O nějakých dětech tam nepadlo slovo. Ale odpovím Ti tak, že pokud by v tom případě mohli rozhodnout lékaři, nechám to na nich po řádném vysvětlení všech podrobností. Kdybych měla rozhodnout jen já v případě nějaké události, tak nejdřív zachráním toho víc nemohoucího.

A mám za sebou celkově 5 letou péči o odcházejícího rodiče - asi tak.
Nojo,každej jsme nějakej... Ale filosofie,že není povinnost se postarat o nemohoucí ho rodiče mi přijde dost cynická. *14*
Bral bych to,kdyby potomek kvůli práci a starostem o vlastní děti nevěděl kam dřív skočit.Ale v drtivé většině se jedná o osoby,které už mají děti velké co se umí starat sami o sebe?Ten nemohoucí rodič už třeba ne...
AllWhatYouuNeed nemas deti. Poloz si stejnou otazku, az budes nekolik let vychovavat dite. Kdyby lide zachranovali sve rodice a nikoliv deti, lidstvo by vymrelo. Prirozene instinkty veli jasne, vychovat a ochranit mladata za cenu vlastniho zivota.

@pmk001 ty o voze, ja o koze. Teta 5 let pecovala o nemohouci babicku. V dobe prazdnin jsem ji dva roky pred smrti prijela pravidelne na tyden vystridat, aby mohla odjet na dovolenou a odpocinula si. Tu peci neni mozne si vynutit nebo ji brat jako splatku za zivot a vychovu, kterou dali detem. BTW, 60-leta zena, ktera udusila svou 90-letou matku, protoze jiz nezvladala peci o ni a pak se pokusila o sebevrazdu dostala podminku.

Prekvapuje me, ze dva lide @stonygirl a @AllWhatYouuNeed by nechali zemrit sve dite, aby zachranili sve rodice. Jsme zdegenerovani vic, nez jsem si myslela. (upraveno)
@Analcat vidíš a to je problém špatného uvažování.... Já tedy děti nemám a pokud budu mít, tak pak už to bude jiné. Nicméně pointa v mém případě je ta, že moje maminka by nechtěla, abych pro ní zemřel. Máme k sobě silný vztah. A nebudeme řešit nějaké pseudodebaty, za koho by kdo zemřel, kdyby najednou všichni umírali že :-D
stonygirl

- , kdo za to může - to je špatná otázka.
Může si za to senior sám, jak jsem psal.
Osobně jsem si jistý že mládež má vyletět z hnízda a už se nevracet. Bohatě stačí jednou za rok přijít rodičům popřát k narozeninám a ne otravovat s hlídáním vnoučat, žebráním o pomoc při splácení jakýchkoli dluhů a čertví s čím dalším.
Staří si mají žít po svém, plnit si své představy o životě které nestihli protože vedli mládež k dospělosti. Třeba cestovat nebo cokoli jiného.
Mám 66 roků a žiju si po svém. Nelezou mi na nervy vnoučata a, naštěstí, ani moje bývalá.
A až to nepůjde dál tak budu vědět že stačilo. Proč viset na krku druhým. Je to myslím fér - nenechat se otravovat a neotravovat *116*

-
@analcat Vloni umřela teta mojí tchýně, bylo jí hodně přes 90. Do poslední chvíle, i jako nemohoucí, ji mělo doma. Ulevilo se jim, o tom žádná, ale zase ubudou veselý historky. Třeba jak v noci slyšeli klepání. Došli k ní do pokoje, ležela na aemi a klepala berlí. No a nepřiznala, že spadla z postele. Prý chtěla jenom vyzkoušet, jak se těm ruským vojákům střílelo vleže v zákopech...
@stonygirl Úcta ke stáří všeobecně má být samozřejmostí, láska a péče o bližního také.Rodiče máme jen jedny a měli bychom se podle toho chovat.Zcela bez diskuse.