Co chtít víc..

Chceme něco od života, od přátel, od partnera.. Ty se vymykáš.. Nejsi můj život, partner, rodina... Ty jsi ty, moje výplň prázdných snů, nenaplněných přání, neuspokojených tužeb..
Milovat se s tebou je jako odtržení z reality. Nikdy jsem nezažila tak něžný přístup. Nepotřebuješ mne svléknout, nemusíš mne políbit, přesto mi tělo hoří touhou..
Znáš každý kousek mého těla, líbáš mi zápěstí, kotníky i čelo.. Není místo bez tvého doteku..
Je to občasné, přesto uspokojující. Měla bych chtít víc? Žádat si každé ráno tvůj úsměv, každý den tvou přítomnost?
Možná ano.. Ale nechci.. Chci ty ukradené chvíle, náhodné okamžiky, tvou něhu i vášeň..
Myslím na první společnou noc,střízlivé poznávání, ostych, málo spánku a spousta očekávání.. Chtěla jsem víc? Možná, chtěla jsem znovu a znovu.
Jsou to už roky. Ostych zmizel, někdy nejsme střízliví, někdy nejsme něžní. Někdy chci křičet, že chci být s tebou, ať to ví celý svět.. Ale je to víc? Jak dlouho, než upadneme do každodenní rutiny? Jak dlouho, než se vzrušení a něha ztratí? Jak dlouho, než z chtít víc nezbyde nic?