Lev salónu

S poděkováním vládě ČR musím konstatovat, že jsem byl do dnes bohabojným občanem, který se maximálně snažil dodržovat předpisy, dbal omezení. Dnes se ze mě stal rebel. Narozdíl od mnohých známých jsem se vyhýbal všem hromadným akcím, rizikům, skupinám a pod.. Nakonec jsem koroňáka dostal od své dcery, která po 14 dnech šla nakoupit do obchodu a přinesla si to.. No a teď Vám to povím z plných plich.
Vážený pane premiére, Vážená vládo, polibte mi řiť, neboť jsem byl schovívavým, naštěstí jsem fit.
No prostě polopaticky vy debilové ve vládě. Neochránili jste mně, mám to za sebou a hodlám začít žít, z vysoka se vydělat na všechna ta zbytečná nařízení, zákazy a omezení a využít toho, že jste mi zařídili očkování v podobě prodělání nemoci. Můj kámoš to nedal.. No nelenil jsem, ozval jsem se minulý týden kadeřníkovi, kterého jsem naposled navštívil někdy v srpnu minulého roku. Přeci jenom chci vypadat jinak než stepní jak, když už jsem se rozhodl žít. Ofinku už jsem si mohl pomalu cucat a světe div se! Jasný, kdy se stavíš? Zavolej mi až tu budeš u dveří. Jo milí a vážení většina služeb už jede v šedém provozu naprosto v normálním režimu, jediné co tu chybí, tak jsou odtažené výlohy. Je to takový Kafkův román, kdy to oficiálně všechno nejde, ale pod povrchem už to bublá a zurčí, řeka teče a čeká to na startovací výstřel, kterému se všichnni zasmějou a jenom vytáhnou rolety.. Takže milý Andy, Hami a vy ostatní, co si myslíte, že to umíte zastavit, papá. Dostali jste bodlo i od Komoušů a v létě nás čekají předčasné volby. Ale to je jedno.
No přijdu ke kadeřnictví, zavolám, ozve se cvaknutí dveří, zatlačím a vstupuju do tajného polosvěta ilegálního podnikání v oboru Hygie a Lazebnictví. Všechny křesla kromě jednoho jsou obsazená, paní domu si mě změří pohledem, zjistí známou tvář, usměje se. Tahle by klidně mohla dělat i bordelmamá. Má takový chlípný pohled, upnuté kožené legínky a lodičky na nohou. Půlmetrové řasy, načesaná jak šmoulinka a kroutí zadkem, jak kdyby v něm měla zapnutý hnětač těsta.. Kdo ví, třeba tam má venušiny kuličky a našlapuje, aby při tom nemusela hekat :) Zahlédnu svého lazebníka, sundám bundu a sednu si do křesla. Můj lazebník něco ještě dělá a tak se rozhlídnu kolem.. Samé ženské, no to se mi líbí, no a pěkné.. No sakra sakra.. Narovnám se začnu to hodnotit.. Hmm princeznička, copak tady asi dělá, neměla by spíš sedět někde před webkou distanční výuky? No a támhle ta panička. No ta by si snad ani nemusela klekat, vlásky nakroucené a naondulované, jasná rtěnka, drobounká. Vedle mě MILFka, cca 35, brunetka, takovej ten nafrněnej xicht, vyhybá se pohledu přes zrcadlo, ale jakmile koukám jinak, prohlíží si mě jak nějakýho homelesse, tak už tam nekoukám. Usmívám se jako blbeček, všechny kdo se na mě podívají zdravím a už se těším až tu hřívu shodím, protože je to hrozná otrava. Poslouchám hovory kolem, klasika babské kecy.. Stylem: Chcete aby to věděla celá čtvrt? Řekněte to kadeřnici.. Přijde Artur, prohrábne mi vlasy, dá ruky do boku a řekne: Proč jsi nezavolal dřív, kdo má tuhle džungli sekat? Jsem kadeřník, ne zahradník. Kouknu na něj zamračeným pohledem a mlčím. Já vím, já vím.. Jdeme na to.. Jak to chceš? řikám že jako vždycky.. Jako vždycky? Naposledy v srpnu minulý rok? Nechám to na tobě, jsi šikovný. A poslouchám co se děje kolem. Základní rozdíl mezi Kadeřníkem a kadeřnicí je, že kadeřnice pořád melou, neskutečný hovna, ale melou co to jde a tak poslouchám o tom, jaký maj problémy s dětma, s manželem - to už mě zajímá víc, abychom věděli my sedmilháři, co jsme zač a už to jede.. “No já si myslím, že má asi nějakou bokovku, občas příjde, ani nepozdraví, zaleze do sprchy, pak rovnou do postele a vím o něm až další ráno. “ kadeřnice povídá: “A tak to poznáš ne? Jestli voní po nějakým parfému, vlasy na oblečení né?” “Asi je plešatá a nevoní” a propukne tlumený smích. “Když zahýbal chlap mně, tak voněl po jejím parfému a víš co udělal? Koupil mi ho taky.. Bylo mi to divný, ale byla jsem ráda.” pronesla kadeřnice.
“A jak jsi na to přišla?”
“No hádej!”
“Telefon?”
“Jojo. Přesně”
Celou dobu se snaží šeptat, ale znáte to.. Je tam klenba a je slyšet každé slovo.
V duchu se směju a říkám si. Ntvl a poslouchám dál, kdy rozebíraj jak to chlap kamufloval a říkám si.. Cenná škola.. Asi po 5 minutách keců se už neudržím a polohlasem říkám: Promiňte, že Vás poslouchám a jsem tak smělý, můžu se za pány zeptat? Pipinky zaražené, že je někdo poslouchal, ale souhlasí a ptám se zase z vlastních zkušeností: A kdo u Vás zahnul první?
Rozhostilo se ticho. A jéje..
Dobře zeptám se jinak. Než jste na to chlapovi přišly, byly jste mu předtím věrné?
opět ticho. Pokračuju:
Předpokládám, že si buď nejste jisté, nebo se Vám jenom stalo to, co jste už provozovaly. Podívaly se na na sebe, jako bych jim vzal misku se zobalním a mlčely. Artur udělal jenom takovýto: Pffff a věděl jsem, že musím brzdit. Se omlouvám, ale mě taky drahá zahla a rozhodně si taky nehodlám hrát na svatého.. Pokračujte.. No bylo ticho až do konce.. Ach jo.