Život blogera

Úvodem bych rád ocenil, že tu je na blozích poslední dobou mnohem lepší atmosféra. Mám pocit, že tu některá individua již neobtěžují "zejména" nové blogerky, je tu spousta nových tváří a každý si může vybrat dle svého vkusu. Na úvod chci oznámit: rozhodl jsem se, že nový blog vydám každé dva měsíce a mezitím budu psát "do šuplíku", pokud tedy nedojde na situaci, že těch blogů bude víc, než jsem očekával. Zatím mám jasno o příštím blogu.

Jsem rád, že admini hlídají čistotu blogu, neschvalují blogy o ničem a tak nějak nás chrání od bezobsažných nesmyslů. Taktéž blokují blogy s podtextem a reklamou, a to ne "jen" na základě názvu, ale pochopitelně i obsahu. Důkazem toho je i fakt, že mi tento blog bude zamítnut. Ale konec vaty, přejděme k věci. Dnes (ne)budete mít možnost přečíst si dva zakázané blogy, které jsou fujky, jdeme na to.

S duší dítěte

Nebojte se, blog o šlapkách mám rozepsanej, ale tohle je takové téma na odlehčení. Vzpomněl jsem si před psaním tohoto blogu na kapičku, která ráda občas vypouští nádherným způsobem své vzpomínky. Kapička sice píše o parník lépe, ale pokusím se alespoň zachytit stopu na vodní hladině.

Měl jsem prý ve školce dětskou lásku, na čemž si nepamatuju vůbec nic. Moje maminka, co ve školce většinu života dělala, ta si to naštěstí pamatuje a možná se jí někdy zeptám i na detaily :D Docela by mě i zajímalo, jak takové ty dětské lásky vznikají a končí (začátek bych tipoval na půjčení oblíbené hračky, o kterou je zvýšený zájem). Moje první větší vzpomínka je na období základní školy, kdy už se měnily holčičky ve slečny a absorbovaly do sebe tu krásu kolem sebe.

Šel jsem na záchod, a když jsem se vracel (snad byla dokonce i hodina vyučovací), tak sáhnu instinktivně za sebe (abych za sebou zavřel dveře) a ruka má spočine neomylně na prsu vracející se spolužačky, která se evidentně vracela také ze záchoda. Kupodivu nikdo neřekl ani slovo a třída se snad začala hihňat, a my byli nejspíš rudí až do konce hodiny (a dokonce si snad vybavím mezi těmi rozpaky v obličeji i lehkého úsměvu - což si samozřejmě po těch letech jen namlouvám). Dlouhou dobu mě holky tak nějak nezajímaly, což se naplno projevilo v 6-té třídě, kdy jsem už tehdy objevil svou lásku k tanci a na místní diskotéce v rámci školandy tančil mimo jiné se dvěma moc hezkými děvčaty z třídy osmé, které o mě projevovaly zájem. Tančil jsem jinak pochopitelně se všema holkama.

Teda ta jedna vypadala jak Indiánská princezna, v bílých šatičkách s havraními vlasy skoro až po zadek , ta zkušenější Máňa, ta už byla docela slušně vyvinutá a po skončení diskotéky jsem dostal od nějaké holky vzkaz, že by se mnou chtěla chodit a co já na to. Já byl úplné telátko a hormony se mi začaly tvořit pár měsíců poté (teda telátko jsem byl i nadále), takže jsem odpověděl, že já nic. Teď mě to možná může mrzet, ale v té době jsem nevěděl, co bych s nejhezčí holkou asi dělal (fotbal by asi se mnou nehrála)
U té havranní princezny se ještě zastavím, protože jsem si jí pak našel ve škole a sledoval jí po cestě domů, dál moje odvaha už nedosáhla.

Na střední si vybavuju spolužačku, se kterou jsme se provokovali a ona myslím že s někým i byla tou dobou a nakonec jsem jí řekl, že mi nerozepne kalhoty a ona k mému překvapení mi je před celou třídou začala rozepínat a myslím, že by i pokračovala, kdybych to neutnul. Dnes bych jí asi řekl, že zajdeme na záchod, ale tehdá bylo před hodinou a nic jsem si neodovlil. V dospělosti jsem se už malinko osmělil a mám pocit, že zábrany jsem naplno ztratil až teď. Což samozřejmě neplatí úplně naplno, protože když se vám opravdu hodně někdo líbí, tak jste více nejistí, než když vám o nic nejde. Snažím se mít v sobě kus dětské duše doposud, protože pokud člověk bydlí sám (jakkoliv si ten pocit svobody užívám), tak i na mě občas dopadne splín. A teď si možná někdo z dalších řádek pomyslí, že jsem se úplně zbláznil.

Mám rád lachtany a vytvořil jsem si ve svém těle virtuálně jejich obrazy. Představuju si, jak ovládají moje trávení (a sedí u ovládacího pultu), mají vlastní život a když na mě leze špatná nálada, tak si něco vymyslím a sám se mi vykouzlí úsměv na tváři. Což občas mate lidi okolo, když se z ničeho nic začnu na ulici usmívat. Ale z toho si nic nedělám, protože než se ze mě stal Pražák, tak jsem se normálně usmíval na cizí lidi v metru. Teď už jen pokud mám volno a ne vždy :-)

Řeknete si: "Je to blbost", ale pokud někdo není od přírody pozitivní, jako třeba já, může to zkusit taky. A protože venku je konečně krásně, tak se možná po delší době poohlédnu po nějaké nové známosti, protože tohle počasí je na nový začátek jak dělané...

Onlyfans

A k tomu dnešnímu blogu dodám, že je určen primárně pro muže, takže ho ženy mohou s klidem přeskočit.

O Onlyfans jsem se letmo zmínil v minulém blogu. Nejsem tam registrovaný, ale pokud někdo ano, budu moc rád, když mi vysvětl, jak to tam vlastně funguje. Kamarádka je poměrně hezká, má dvě děti v předpubertálním věku, je s nima sama a tak dále. Peníze by se jí určitě hodily. Nejdřív jsem myslel, že by mohla třeba dělat modelku, ale tohle mi vychází daleko výhodněji, než se dřít za pár korun. Prý tam má snad jednu fotku a nic, nikdo na tom jejím profilu nebyl, ale kvůli tomu tenhle blog nepíšu.

Docela by mě zajímalo, proč tam ti muži chodí a proč jsou ochotni za ty fotky a videa platit. Na internetu je spousta pornoserverů, kde vlastně máte většinu obsahu zdarma, internet je i plný fotek, některé ukradené, jiné od lidí, co se chtějí ukázat. Rozhodně se amatéři nemusí za nic stydět, co se galerií týče, je tu plejáda různých žen, různého věku i postav. A co teprve instagram? Napadá mě několik teorií.

První teorie: proti proudu. Opět budu trochu vařit z vody, ale pokud jsem to pochopil, tak ženy tam můžou dávat fotky i videa, kde je vidět všechno a nebo jen to, co samy uznají za vhodné. A to vlastně na jiných serverech nejde a je to vlastně opruz. Buzerace došla tak daleko, že mi systém nahlásil na facebooku spoustu let starou fotku, na které má žena na prsu "kérku" Jiřího Paroubka a jeho "bradavky" na obličeji. Vtipné, neškodné, ale facebook to vyhodnotil. A instagram je v tom myslím stejný (nemám ho, neboť nejsem fotogenický, ani extra zajímavý a přijde mi to ztráta času).

Druhá teorie: exkluzivita. Každej chlap chce, aby mu holka natočila video nebo poslala fotku udělanou jen pro něho. Může jich tam mít třeba tisíc. Je to o ješitnosti. No jo, jenže tohle trochu vyprchá, pokud holka pošle svou exkluzivní fotku sto chlapům, to už pak tak exkluzivní asi nebude, nemyslíte? A exkluzivita může být i v tom, že se tam třeba nestoudně vystavujou maminy, které jsou ty slušné a vlastně vedou dvojí život, do toho se tváří třeba stydlivě, v rozpacích.... docela kontrast s profesionálkou, která se tváří znuděně a dělala v životě i věci, které by Vám třeba přišly jako nemožné.

Třetí teorie: charita. Ono se to možná na první pohled tak jevit nebude, ale ta charita může fungovat oboustraně. Tady ženám samoživitelkám může onlyfans vydělat víc než reálná práce. Ale i tak to dle mého bez práce nebude, ta holka si bude muset dle mého ty fanoušky opečovávat a hýčkat. A trávit tím spoustu času, dávat do toho um i peníze. Je jen otázka, kdy se trh nasytí natolik, že to bude jako v Pokeru, že jen 10% hráčů na tom vydělává... V Nevadě je legální prostituce a nedávno jsem na to téma viděl dokument a tam byl například chlap, který snad dva nebo tři měsíce vydělával a pak to narval za jednu noc s tou holkou prodejnou. A nešlo tam zdaleka jen o sex, šlo tam o zájem, ona si s ním psala a naslouchala mu, zajímal jí, jemu to dodávalo sebevědomí. I tady totiž platí, že bez práce nejsou koláče. Hezká tvářička nebo postava asi už dneska nestačí.

A tak si říkám závěrem, když ty teorie zkombinuju se zjištěním, že prý muži posílají své ptáčky ženám proto, aby jim bylo prý jasné, že chtějí jen sex :-D. Že možná ta společnost jde celá do prdele. Na jednu stranu, jak už jsem zmínil tu charitu, spousta mužů je neatraktivních a nemíní s tím nic dělat (často stačí třeba změnit i základní věci, jako začít chodit k zubaři). Pro muže onlyfans a virtuální styk se ženou, může znamenat rychlé uspokojení fyzických nebo duševních potřeb (teď nemyslím intimitu, ale dopamin :-D). Dřív by asi ti muži měli smůlu a kupovali si třeba porno časopisy (nebo nedejbože častěji přepadávali ženy na ulici). Ale dnes tu máme internet a šanci mají všichni. Ono by to bylo v pořádku, kdyby se důsledkem toho část žen neurazila, když po ní nevyjedete na prvním rande. Naštěstí si myslím, že je pořád ještě na výběr. Některá holka se bude ráda vodit za ruku a jiná bude chtít vymrdat na první schůzce.

Vlastně když se nad tím zamyslím, tak je to všechno o prioritách, takže lítost nad těmi, co si třeba musí kupovat ženu není na místě. Když jsme línej si uvařit, tak si taky musím pro něco dojít a když jsme línej si pro něco dojít, tak si prostě namažu chleba s marmeládou. Pointa je ta, že tu marmeládu mám vyzkoušenou a po mnoha pokusech vybranou ze všech ostatních marmelád... Jo a pokud sem dočetla i nějaká žena, která na tom onlyfans je, a bude ochotná se se mnou podělit o zkušenosti, tak jsem jedno velké ucho. Vlastně to žádná žena nečetla... (styďte se neposlouchat)