Flirtování v zahradnictví

Cestou k rodičům zastavuju v zahradnictví. Potřebuju kytku pro mámu k narozeninám. Bez košíku a roušky, je to venkovní prostor tam nabíhám a mám jasnou představu: zakořeněná hortenzie nebo růže. V uličce, kam potřebuju stojí napříč vozík. Nabalený týpek v respirátoru a zaclání.
.
"S dovolením" řeknu mile. Otočí se a kouká. "Dobrý den, pustíte mě, prosím ?" zase já. Sundá si čepici a respirátor (jako kdyby byl snad u mě v předsíni) a už nekouká, už civí. Rozhodím rukama jako že co bude ? "Není vám zima ? vypadne z něj. "Coožee ?" vypadne pro změnu ze mě, protože to nečekám. Zcela zapomenu na vychované "Prosím ?". "Jestli vám není zima, jste nějak na lehko a mimochodem - máte moc pěkné tričko" vysvětluje. Uvědomuju si, že mám triko s výstřihem, sukni a holý nohy v žabkách, protože když jsem odjížděla, začalo svítit sluníčko a v autě jsem si přitopila. Uvědomuju si, že mi čumí na kozy a svádí to na tričko. Pobaví mě to a rozhodla jsem se, že ho vyzkouším.
.
"Je to jen to triko, co se vám na mně líbí ?" ptám se. "Ano, totiž ne. Totiž ... nešla byste na kafe ?" odpovídá. (Vevnitř zahradnictví je bistro s občerstvením.) "Ráda bych, ale už jsem jedno měla a docela spěchám. Musím koupit kytku pro matku a v autě mám psy." snažím se ho zbavit, protože tím neoriginálním pozváním na kafe, to nudí. "Já nemyslel teď. Třeba jindy ?" nedá se odbýt. "Jindy budu mít taky v autě psy. Víte, já se bez nich z domova nenápadně nedostanu." snažím se naznačit, že jsem zadaná. Zadumaně se na mě dívá a konečně uhnul s vozíkem abych prošla.
.
Beru první kytku, která se mi líbí a odcházím tak, abych zase prošla kolem něj a usměju se. Aspoň, když už nic. Mlčí a jen se smutně dívá, říkám "Na shledanou." Je mi ho trochu líto, protože se mi docela líbí. Tmavší vlasy, modrý oči a vousy. Vousy mám doma. Nemůžu jednou potkat někoho, komu se líbím a má hladce oholenou tlamičku ? Nemůžu. Asi, aby mi to nesvádělo. Když se za mnou bude pořád dívat, na to kafe půjdu. Otočím se - dívá se. Vyndám z peněženky vizitku a podávám mu ji a už nic neříkám a už bez otáčení se, skutečně odcházím.
.
Sedám do auta, kytku pokládám vedle sebe na sedadlo spolujezdce. Vážně jsem to udělala ? Dala jsem jako první svůj telefon ? Už nejsem Subinka. Už nejsem ani Vanilka. Pobytem zde, se ze mě stala Switch ! Tý vole ... ještě si trochu počtu a možná ze mě bude Domina ! Domina, které muži padaj do klína ...
Než dojedu k rodičům, pípne mi smska.