Devatenáct let

Je málo piesni, ktorých text si človek si tak trosku zosobní. Teda aspoň u mňa to platí. V niekoľkých blogoch v poslednej dobe sa tu písalo o láske a mne sa pri čítaní v mysli vynoril práve tento text. Je to jedno z najkrajších vyznaní láske čo poznám.

Když ráno čtu v tvých očích,

jsem stá či stoprvá,

mám strach, že láska skončí,

mám strach, že potrvá.

Ať něčí hlas z hůry zavelí

a trubač troubí vpřed

a léta běží zpět.

Najednou je mně i tobě

divukrásných devatenáct let.

Když večer čtu v tvých očích,

má lásko jediná,

když jiskra nepřeskočí

a spadne do klína.

Pak zase hlas z hůry zavelí,

já kordem švihám hned,

jak Zoro svoje "zet".

Najednou je mně i tobě

divukrásných devatenáct let.

Když ztichne noc a ty usínáš,

ta chvíle před ránem,

já chci tvým Cyránem

Hamletem a Romeem

a možná, že i D´artagnanem být, D´artagnanem být.

Pod tvou hřívou sen se vzpíná

Pierot i Colombina

na polštáři v tobě dřímá

divukrásných devatenáct let.

Když běh se změní v chůzi

a chůze v krok sun krok,

čekám na dotek můzy,

jak hřebec na obrok,

ale ten hlas z hůry nevelí,

teď zastavil se svět,

teď zastavil se svět,

nikomu se ani nesní,

že máš oči jako lesní med,

jako lesní med,

koukáš na mě potměšile,

zachumlaná do košile,

však zas bude mě i tobě

divukrásných devatenáct let.

http://www.youtube.com/watch?v=x7kCEKhwnPs