Večerní vaření

O víkendu nám přijedou přátelé a tak jsem se jal vařit něco z měho značně omezeného repertoáru. Drahá mi připravila hovězí kližku s tím, jestli něco na víkend neuvaříme. Hmm průser probleskne mi hlavou. Teď nebo nikdy! Pokud to neuvařím teď, zítra musím ještě nakoupit a za milou a do práce a vůbec.. Jde se na věc. Oloupu cibuli, nakrájím na čtvrtky aby se se vešla do robota, co jí nakrájí na jemno, zkontroluju maso, aby bylo ok, je krásně prorostlé, takže gulášek bude mňamka, posekám cibuli, roztopím pánev, prdnu tam vepřové sádlo a jmu se připravovat cibulku. koukám na nějaký pořad ohledně zbraňové tématiky na notesu, který mám na baru za varnou deskou a najednou pííp. Přilítne mi zpráva od milé, že spolu s novým objevem zase frndí. Takže mám před sebou kilo a půl cibule na wok pánvi, kterou musím osmažit, z té se valí hustá pára, za ní notes a dostávám první fotky.. Asi mě to dojalo, ale začel jsem strašně slzet. Nahybám se přes desku odsouvám notes za parným oblakem bokem a snažím se něco vidět. Nevidím nic a nové fotky lítaj jedna za druhou, promnu oči, kurva to byl blbej nápad a civím na notes jako by mi zrovna tiskl výplatu. V tom přichází drahá, jestli už jsem díval po nějakým výletu za teplem, zavrtím hlavou a myslím si.. No jasně, mě se tu rýsují dvě kočičky do postele a já si budu hledat výlet někam do nešukákova.. Ty semi snad zdáš. Něco jsem našla a poslala jsem ti to do Telegramu, zamručím a věnuju se vaření a sledování těch dvou mršek, jak se navzájem předvádějí. Houbeles vidím, ale ta představa, že jsem tam s nima mi dodává sílu.. Rychle dosmahnu cibulku, dokrájím maso, dodám ingedience zaliju, trochu podusím a šup do tlakového polívkovače a už jsem u počítače abych si prohhíd jejich hýbací obrázky.. No oči zpustit nemůžu a tak koukám.. Pak se zorprostře ticho.. Aaaaaa