Mám vyšívat kundy?

Aniž bych to chtěla, tak na vlastní kůži pociťuji Troxlerův efekt. Bohužel tím nemyslím, že jsem ve středu zájmu. Je to přesně naopak.
   Už nejsem vzácný meteorit. Jsem ta, kterou je schopný odfiltrovat, aby soustředil veškerou kapacitu mozku na to, co je pro něj opravdu důležité. Bohužel pro mě má kdejaký drát na žebříčku hodnot lepší pozici.
   Už není potřeba mě šukat. Není potřeba se mnou trávit čas. Potápění jenom se mnou je nuda, která se musí s naprostým sebezapřením kousnout. Šukání jde jenom ráno, když je péro podepřený hovnem a na všechno se hodí skvělá výmluva: "Když se k nám holky přidají, tak ten výlet budeme mít levnější. Jsem dobrá možná tak na praní prádla.
   I špinavá fetka na chodníku je víc sexy, protože není okoukaná. To jsem tedy dopadla. Usínám v posteli sama s rukou ve klíně a je mi z toho akorát smutno.
  Vždyť by to mělo být obráceně. Když vím, kam mám sáhnout, tak to nemůže udělat nová lépe. Proč by měla být tráva za plotem zelenější? Vždyť všude je chleba o dvou kůrkách.
   Snažím se přijít na to, kde je problém. Říkám něco špatně? Opakuji pořád stejnou chybu dokola? Dělám to z těch chlapů sama? Co ho vede k tomu, aby mi řekl: "Jdi si zaběhat nebo vyšívej, když jsi tak nadržená."  
   Dělá si ze mě prdel? Kolik bych asi musela uběhnout kilometrů, abych se z toho nadržení vyběhala? I když jsem 12 hodin v práci, tak mám pak chuť na sex. To bych musela při tom běhání chcípnout, aby to zabralo. A jak by asi vypadal ten ubrus? Ani jednoduchý květinový ornament by nedopadnul dobře. Vždyť taková kunda je květina jak vyšitá. Jak bych vysvětlila dětem, že máme na ubrusu kundy? To by prostě nešlo. Musí být přeci nějaké řešení.