Měsíčky!

Šeherezáda nebyla ten večír ve svý
kůži. Už to vypadalo, že si nechá rač useknout hlavu, než by měla něco říct.
Pak ale začla vyprávět:


Na vokraji města žila sirotek Leila. Její mamča s fotrem se jednou nevrátili z baru, ani po zavíračce a tak soused, kerej bydlel dřív, před jejich u popelnice, se jí ujal a nakvartýroval se k nim a dělal jí macešáka. Leila musela kolikrát dřít, až byla úplně vydřená, takovej to byl vydřiduch, ten macešák. Ten když roupama nevěděl co by, tak vymejšlel ještě i úplný píčoviny.


Jednou, venku zrovna začla písečná bouře, ji poručil, ať de natrhat
čerstvý fíky. Ale na všech fíkovnících byly teprva docela malinkatý lupínky a jinak nic. Ale co měla, chudák holka, dělat? Po pár krokách, byla na vokraji pouště, kde už přes samou temnotu tý bouře, nebylo skorem nic vidět. A tak si
Leila naslinila prst, aby věděla vodkad fouká a pustila se rovnou mezi duny.
Jehlový podpadky se jí začly bořit hluboko do písku a hrstě písku, co lítaly v luftě
ji píchaly přes tenký voblečení. Najednou zahlídla červený světýlko: „Policajti!“,
pomyslila si, pak ale uviděla v závětří, mezi dunama, doutnat, jak vajgl,
kousek velbloudího lejna a vokolo něj sedělo dvanáct mužskejch. Voblečený měli akorát slipy a některý ani to ne a bílý trička, na kerejch měli velký černý
číslice, vod I. až do XII. A nad tím měl každej červeně, svý méno, vod January až po December. Asi nějakej zadluženej fotbalovej mančaft, pomyslila Leila. Páč
u nich ale nefoukalo, tak přišla až k nim. Jako první vstal January a zvědavě na ni koukal. Pak se k ní přitočil zezadu a zašeptal jí do ucha ledovým hlasem: „Je ti horko, děvče?“


Jak tak byla rozluftovaná, tak ve chvíli, kdy se dotk svým hrudníkem, jejích zad, tak pocítila vopravdovou horkost. Položil jí svou ruku na bok a pomalu jí
jel nahoru a dopředu. Tam kde jí před chvílí eště bodaly zrnka písku, ucítila jeho měkkou dlaň, a jak tak pokračoval, tak jí to začlo bejt docela příjemný. January nezvostal jen u hlazení, ale začal jí
pomaličky, jeden po druhym, rozepínat knoflíčky vod halenky. Vostatní přizdvihli zvědavě hlavy, aby líp viděli, jak to dopadne. Rozeplá halenka jí visela splihle na těle a nebránila tak, aby se dostal do košíčku vod podprsenky a nechal zazářit jejímu ňadru a pak, mezi jeho palcem a prostředníkem, vztyčit se růžovou bradavku. Někteří z mančaftu se postavili, aby na ni viděli, eště
líp. Na zadečku pocítila, že se postavil taky jemu. Pak už mu stačil jen jedinej pohyb levou rukou a halenka jí sklouzla z ramen a dopadla k nohám,
do písku. Teďky už držel pevně voba košíčky a nechal vobě ňadra vyklouznout ven.

„Hezkýýý…“ to promluvil May, vo poznání
teplejším tónem. Vostatní pochvalně zamručeli.

Nebyla zvyklá na tolik mužskejch a navíc tolika známejch men a zacítila, jak ji voblejvá ruměnec a tělo rozpaluje eště
více stud.

Na vokamžik pustil košíčky, ale jen tak,
aby se jí ňadra nevrátila zpátky a zlehounka se dotkl jejích zad a rozepl jí
podprsenku, kerá pak následovala halenku k jejím nohám. Vobjal jí zezadu a s voběma jejími ňadry v dlaních, jako by je nabízel vostatním, keří už stáli a přiblížili se a přitom si stáhli trička a slipy a házeli je na jednu hromadu k jejím nohám, k jejímu voblečení.
To už ale viděla, že není nikdo, kdo by nestál. V zádech ji zamrazilo a tak se ještě víc přitiskla na hruď vod January, kerej už taky neměl nic na sobě.

July vochutnal její bradavku, jako nějakej plod a v tom vokamžiku jí rozepl knoflíček a zip na boku vod sukně, kerá se tak v sekundě
voctla na vostatním voblečení.


Leila se rozkročila bojovně, voproti nim, ale jako by to jen líp umožnilo, hned několika párům mužskejch ruk, stáhnout jí kalhotky, přes stehna a kolena a přidat je na vostatní voblečení. V hlavě jí zavířilo. „Je mi horko…“, zašeptala. January uvolnil svůj stisk a nechal ji klesnout na kolena.
Zvostala tak na vokamžik, jen vopřená na dlaních a toho hned využil November a vložil jí žalud na rty. Laila, do tý doby ani na chvíli nepomyslela na fíky,
kerý měla hledat, ale žalud jí připomněl aspoň proslazený datle. Jednak svou tvrdostí, ale, že i trochu lepil. Fíky jí připomnělo něco jinýho a tak to stiskla jemně v dlaních, to už měla žalud až v krku a páč si nekryla rukama boky, uchopil ji January v pase do rukou, kerý předkřížil před jejím bříškem, přizdvihl ji a nechal do ní vniknout svůj žalud. Musela se prudce nadechnout, ale další ruce ji hladili po prsou a stehnech a také cítila na pokožce další žaludy, připravený ji navštívit. A tak se na ní střídali, měsíc po měsíci.
Hromadu voblečení používali, jako postel. To už skoro nevěděla rozeznat, esli je více čísel na zemi, na tričkách a nebo je zvládla s nima. Měla pocit, že se jí kundička proměnila v džezvu s vřící vodou, kerá šplouchá ven a stéká jí po stehnech a vsakuje do písku v důlcích po jejích kolenech. Eště
nikdy nebyla tak plná a co teprvá, když ji udělal poslední: December. To byla teprvá nadílka, jak byl štědrej! Muži, jeden po druhým, jak podle Leiliných hlubokejch vzdechů a výkřiků poznali, že už je, dyž si udělali taky dobře, tak postupně vopouštěli její tělo a usedali vokolo žhavýho lejna. December jí eště stačil zašeptat do ucha: „Stav se zasejc někdy…“


Povybírala z vostatního to svý a nesla to voblečení v náručí a pustila zpátky do města. Bouřka už se zatím uklidnila.


Na benzince před městem se vobetřela navlhčenejma, zelenejma, papírovejma ručníkama, voblíkla se, vobtáhla si rty a udělala si voči a spěchala dom.


Macešák mezitím úplně zapomněl, pro co ji poslal a hnedky, jak ji uviděl, tak zase po ní chtěl něco jinýho.


Leila si ale dodala odvahu, vodstrčila ho a nahlas řekla: „Já mám měsíčky…“ a tak měl figu!


Že už bylo ráno, tak taky Šeherezáda toho už moc nenamluvila a šla se rač vyměnit.