Mít si co říct

Za poslední dobu se toho tady poměrně dost událo a nemyslím si, že změny na amatérech směřují k lepšímu, v důsledku čehož už na mém profilu neobjevíte žádné odkazy na zajímavé rozhovory k tématu seznamování, výchovy a podobně. V pravidlech nic explicitně není, takže to chápu tak, že se tu uplatňuje pravidlo poturčenec horší turka.

Tolik na úvod trochu nepříjemných informací, a než se vrhnu na dnešní blog samotný, tak pokud jste nezaznamenali v mém posledním multiblogu (přístupném pouze manuálně po kliknutí na můj profil), tak jsem si stanovil úkol vydávat blog jednou za dva měsíce a snad se toho budu i držet. Možná jsem tu o tom už někdy psal, tak jen stručně. Občas se Vám stane, že si virtuálně s druhým člověkem předáte tolik emocí a informací, že Vám při reálném setkání už nic nezbyde. Proto mi přijde prožívání v reálném světě mnohem smysluplnější.

Jak by řekla kamarádka, věci si komplikuju a ačkoliv sem tam nějaká žena v reálném světě při vzájemném potkání projeví méně či více zřetelný zájem, tak s ohledem na to, že o ní nic nevím, tak nedokážu odhadnout, zda se k sobě hodíme a nebo ne (a tak se zaseknu :-D). Myslím si totiž, že to ve velké míře ovlivňuje informaci, jak dlouho Vám s někým ta vzájemná náklonnost vydrží. Protože už mi není dvacet a dobrý šukání už pro mě nepředstavuje jediné kritérium, proč bych s někým chtěl nebo nechtěl být, je pro mě tento parametr poměrně důležitý. Mít si co říct totiž ovlivňuje možná mnohem více věcí, než si myslíme. Kamarádka si se svým přítelem nemá už co říct po 3 letech (alespoň tak mi to prezentovala). Nicméně ono to myslím není samo od sebe. "Tak a je to pryč, co se stalo?"

Pokud pominu základní atributy každého člověka, charakterové vlastnosti, preference, a co konkrétně Vám na protějšku imponuje, tak podstatnou část "mít si co říct" představuje Váš přehled, vědomosti, zájmy a koníčky. Pokud tedy máte každý svůj svět, tak je dobré ho pomaličku protějšku odkrývat. A nezůstat na mrtvém bodě. Netvrdím, že se musí zkoušet pořád něco nového, protože abychom vůbec měli motivaci něco s někým v tomto ohledu podnikat, tak je potřeba podobný náhled na život, podobný smysl pro humor, či řekněme životní naturel a bez toho by ten Váš zájem dlouho nevydržel. Nové zájmy jsou skvělou příležitostí k tomu, dokonale se ztrapnit a odhalit druhému své slabosti. A to si dovedu představit jen s někým, s kým si důvěřuju a cítím u něj jistotu, že mě podrží.

Ve světle tohoto mého pohledu na svět mi přijde fascinující, kolik času spolu dokážou strávit lidé, kteří posléze konstatují, že už (téměř) na začátku věděli, že se k sobě moc nehodí. Má to i praktickou stránku věci, pokud si dva partneři v životě nepomáhají a neulehčují si každodenní povinnosti, tak se může stát, že na "mít si co říct" už nezbyde ani čas ani energie, a to je cesta do pekla v každém vztahu. Který končí obvykle po letech "nemám ti co říct".