Potkal jsem tě zase po letech

... byla jsi jiná. Odměřená. Nevím co jsem si myslel. Že se aspoň usměješ ?

Mrzí mě, že jsem už nezavolal. Byla jsi pro mě příliš dobrá. Nikdy mi žádná tak dlouho nekouřila, když jsem byl zlitej a věděl, že se neudělám a ty jsi to nevzdávala a povedlo se ti to. Jako všechno, na co jsi šáhla. Palačinky ve dvě ráno, když jsem na ně dostal chuť a pak na tebe, přestože jsi brzy ráno odjížděla nevyspalá. Rozchodit šicí stroj po mámě, pro tebe žádný problém nebo jak jsi očistila svíčku na sekačce u kámoše na zahradě ? Nezapomenu, jak tam stál s otevřenou hubou a byl z tebe u vytržení a já byl pyšnej, že jsi moje. A ty sis jen utřela ruce od oleje a sekala jsi dál. Byl jsem vůl, že jsem už nezavolal.
Mrzí mě, že jsem tě nikdy neudělal i když jsi byla vzrušená na maximum. Mrzí mě tolik věcí, který jsem si neuvědomoval, dokud jsem tě dneska nepotkal. Vzpomeneš si na mě někdy ?

Asi ne. Nemáš to zapotřebí. Ty jsi byla vždycky šťastná sama od sebe. Ze své podstaty. Radovat se z mála, to jsi ty.