Povídky

Občas je tu také čtu. Někdy dobré, jindy horší. Čím dál častěji spíš ty druhé s pravopisem naprosto tristním.
Samozřejmě, všichni děláme chyby, překlepy, někdy za to může autocorrect. Ale skutečné příšerné hrubice, za které by žák čtvrté třídy základní školy dostal pětku jako dům a snažit se to prezentovat coby punc autenticity a takzvaně „od srdíčka"?
A co mi hlava nebere - množství lajků neodpovídá kvalitě povídek. Samo sebou, tady není žádná literární soutěž. Publikum je jednoduché, netouží po žádných spletitých charakterech, stačí když někdo někam šel a tam si za nějakých okolností s někým jiným zašukal.
Jen je mi líto, že tento způsob prapodivného oceňování dobré autory vyhnalo, zatímco kdejaký Jouda (nebo kdejaká) povzbuzen nepochopitelným zájmem plodit jednu slátaninu za druhou.
Ano, nikdo mě to nenutil číst.