Pozdravem to začíná

Tak nějak se po tom roce a půl začínám zase těšit do práce. Je to divný.

Ještě divnější je moje předtucha, že vše bude od září úplně jinak. Jakoby nestačilo, že jsem neofiko někdy i ofiko označena za firemní bosorku, která vždy vše předpoví přesně do puntíku. Ale ani čarodějnicím se covid nevyhýbá, já naštěstí oproti ostatním členům rodiny jen bezpříznakově. Dvakrát jsem si frkla a že jsem neměla chuť ani tak nevadilo, spíš ten čich mi vadil.Jako když si ze zoufalství narvete v neblahé předtuše věcí příštích větev rýmovníku do rypáku a nic necítíte, popadne vás zákonitě zoufalství, že to je přesně to o čem mluvili v té televzi. Já osobně jsem ale nikoho vážně nemocného nepotkala.NAŠTĚSTÍ.A DOUFÁM, ŽE ANI NEUVIDÍM,.

A co vyvěštilo mé třetí oko? Že od září bude vše jinak. Dostanu novej kancl, ale ty se moc Martas neraduj, protože díky kolegyni která do něj narvala dvě obří skříně na nepotřebné krámy a pidistolek, takže o nějakém bílém kanapi nemůže být ani řeč.Nevejde se tam už ani věšák. Ale od té doby, jak tam šéf vyvrtal a posléze stloukl po nás ty urvané opěrky, to naše je pořád souloži-použitelné, v klidu.

Jako mělo by to svoje výhody, že jo, s mojí pracovní morálkou bych si chodila kdybych chtěla nikdo by mě nehlídal.Stejně jsem nejlepší ze všech, tak at drží, to, pusy.

Sedíme ve třetím patře. Někdy na jaře když jsem se v kanclu stavila zalít kytky, mě na chodbě pozdravil výrazně mladý muž, hádala bych tak do těch třiceti / neměla jsem brýle/ . Něco jsem zamumlala na pozdrav, měl taky brejle hubenej cernovlasej tucťák.Právník. Tucťák právník.Spíš právník tucťák.

Tucťák mě ale nečekaně překvapoval, potkávali jsme se naprosto nečekaně, někdy zdravil i dvakrát denně. jednou dokonce ode mě nechtěně dostal v prvním sprškou konvičkou z třetího, když jsem se netrefila do květináče. / nemám brejle/

Většinou mě vídá s tou konví jak spěchám dolít po týdnu tekutiny nebohým kytičkám, a on spěchá tam, kam i císařpán chodí pěšky. Máme je vedle sebe, takže co čert nechce, někdy i konáme potřeby ve stejnou dobu vedle sebe. Už to zavání průšvihem.Na chodbě kromě nás nikdo není. Až na psychologa který si také vodil jednu dobu docela hlučné dámské navštěvy. Takže je to takové promrdané patro.

Já chodívám do kanclu dřív, tak nevnímám hluk z chodby, takže nechápu, jak tucťák vyčenichá, že v tom kanclu jsem zrovna já a ne třeba šéf a zahuláká dovnitř HEZKÝ DEN. Což já samozřejmě nečekám takže se stihnu polít horkým kafem.Jsme už docela daleko, už jsem mu pochválila i zamiokalkusy, o kterých jsem si myslela že jsou umělý. /Nemám brejle/.Právník brejle má, tak mě vyvedl z omylu, že je zalívá.

V poslední době si pohrávám s myšlenkou, jak ty brejle letí do hajzlu a šukáme na nové lince, která ještě voní dřevem.

Nic, postupujeme na vyšší level, zdravení už bylo dost. Tak dlouho se zdraví, až..... Těším se na září. :-D