Někdy, někde v tomto čase.
Miláčku, zahrajeme si takovou hru. Já dnes přijedu a ty si na sebe vezmi krátkou sukýnku. Dělej jakože děláš, no pletí fakt nesnáším ,ale co bych pro tebe neudělala.
Mám jen krátkou zahradní mini a pod ní naostro a naoko zarputile bojuju se svlačcem. Když se ohnu ještě víc, máš zvlhlou pičku jak na dlani. Celá se leskne a myslím, že to u toho neskončí.Pleli jste někdy svlačec? U mě přitom vznikají tak sprostý slova, jaký ještě nikdo nevynalezl.Vlastně dělám dvě užitečné věci zaroveň. Obštastnuji pohledem zezadu tebe, a moje ruce omrdávají ten nešťastnej svlačec. Uplná Matka Tereza.
Na rukou kapky krve, protože se ho snažím marně dostat dolů z růže, ale nedaří se , připomná to skoro soulož.Přijdu k plotu, kde mi láskyplně tu kapičku slízneš a pokračuješ ještě dál až na prsa a bradavky, vždyť mám jen to tílko tak mi krásně stojí.
Je pozdní odpoledne, lidi jezdí z práce, ale díky kvetoucí ibiškové hradbě nikdo netuší co se děje právě za ní.
Já věděla, proč ty ibišky namnožit.:-)