Zima

Jsem sama. Ta samota jde nahmatat. Je ve mě, kolem mě, sálá mi z očí, je v každém slovu, které napíšu. A ještě víc všechny odhání. Jsem sama a přesto nemám, co nabídnout. Jsem holá, prostá, ale s tíhou všeho, co si nesu. V sobě i kolem sebe. Ze dne na den, minutu po minutě. Touha po něčem, co si nemůžu sama dát. Možná si to nezasloužím, možná si to jen myslím. 

Tak jsem tady. Nefunguje to. Jsem stejně sama jako na začátku. K čemu je sexuální dobrodružství... 

A zas se zvednu, půjdu a budu předstírat, že to mám pod kontrolou. Že mi tenhle život stačí, že jsem spokojená. Buduju, vydělávám, rostu, moudřím, stárnu... Žít v pravdě? A není to jen nesplnitelné klišé? Není šťastný život vlastně jen o tom, si donekonečna opakovat, že je šťastný, až tomu uvěřím? 

 Z touhy se stala potřeba, z potřeby nutnost. Zblázním se, jestli s tím něco neudělám... Kde je dno? Stává se ze mě zahořklá kráva... Jsem tak lačná po poroznosti... Je to jako vězení bez mříží. Kobka bez stráží a bez světel. Nevím, kdy je noc a kdy den. V mé hlavě je permanentní soumrak. Přežívám den za dnem, nic mi nechybí ale život je někde jinde. Jsem sama. Sama se sebou.

 //Tento úryvek je "vykraden" z komentáře jednoho moudrého amíka, jehož nick už se mi nepodařilo dohledat... Díky ti, bezejmenný hrdino! 

"Vztah samozřejmě není jen o sexu, ale jak už to tady napsali předešlí diskutující, bez něj není úplný, resp. vlastně ani zdravým vztahem není. Já to znázorňuji takto: vztah je jako součin (násobení). Jednotlivými činiteli jsou láska projevovaná nesexuálními způsoby a sex samotný, jako takový. Když jeden z těch činitelů bude 0 (nebude sex, nebo nebudou další projevy lásky, které do vztahu patří), výsledkem bude pořád jen 0."