TUPOST LIDÍ JE NEKONEČNÁ....

Zejména v oblasti komunikační...
Neví co chce, neví kdy a možná neví ani kdo je.... a komu píše nebo volá....
-----

„Máš teď čas?“
„Taky tě zdravím bezejmenný. M“
„Čau. Máš čas?“
„Tvé jméno je patrně velice tajné...?“
„No Jirka přece, psali jsme si..“
„Aha. A ze kterého e-mailu jsme si psali?“
„nefritka1.... sezna...“
„Ano, to je můj e-mail, ten já znám, netřeba mi ho připomínat, ale co tvůj e-mail?“
„Já už přesně nevím, nepamatuji se..“
„A kdo jiný si to má pamatovat?“
„To je jedno, máš čas, teď?“
„Mně to není jedno – já potřebuji vědět kdo jsi a co jsme si psali.“
„Poslala jsi mi tohle číslo...“
„Ano, jinak bys asi nedostal odpověď. Ale nevím, komu jsem to číslo poslala, když ani ty nevíš, jaký e-mail používáš!“
„Dyť jsem psal, Jirka přece!“
„Aha, Jirků je v České republice asi 300 000, který z nich jsi ty?“
„Na tohle nemám náladu, na takové dohadování!“
„Ano, ani já ne! Konečně se v něčem shodneme!“

----

Novému zájemci o intimní relax posílám kontakty na mne a podrobně tam píšu, aby mi do e-mailu poslal své telefonní číslo (protože logicky, když mi potom volá nebo píše sms, potřebuji si to spárovat s konkrétním e-mailem.. – abych věděla o koho jde...).
Patrně jde o velmi složitý úkon, pro některé tupce...

Výše uvedený příklad je občas na ránu pěstí...
Mám sto chutí takového „chudého duchem“ poslat do zadele, ale chci být slušná.
Skončí na mém black listu.
S takovým primitivem se fakt vidět nechci!

Dnes je běžné, že někdo napíše nějaký požadavek, aniž by pozdravil (Ahoj je zřejmě nepřekonatelně obtížné slovo...), aniž by se podepsal... Máme v republice spoustu bezejmenných lidí.

Základní komunikační dovednost je, zdá se, nepřekonatelně obtížná disciplína...

Zajímalo by mne, kde se takoví lidé uplatní profesně???

I kydání hnoje by pro ně byl patrně technicky složitý úkon, neřkuli fyzicky neuskutečnitelný, protože jejich mentální schopnosti sahají maximálně k „Plejstejšnu“ a fyzické ke šťourání v nose nebo v řiti...

Vždy, když se něco takového vyvrbí, přehodnotím nastavení svých filtrů.
Selekci je nutno provádět sofistikovaněji, abych neztrácela čas s negramoty, primitivy a „momentálně zaostalými Otíky“.
Vlastně mne to nutí více přemýšlet, jak zefektivnit moji komunikaci a vyloučit nežádoucí živly.

A vždy si vzpomenu na Paretův princip 80/20.
V mém případě by byl Vilfredo Pareto velký idealista.
Můj princip je tak 95/5.
Alespoň se s nimi nestýkám osobně – to bych fakt nedala!