dyž jsme s manželkou kupovali barák, jedna z věcí, kterou ocenila, byla kuchyně. Velká linka do L, částečně pod oknem a všechno při ruce, kdo by to nebral. Ale její nadšení chodí po vlnách, a tak i tahle, kdysi perfektní kuchyně, prošla evolucí. A troufám si říct, že původní majitel by ji nepoznal. První, co se začalo proti kuchyni bouřit, bylo její estetický cítění. Ono je to takový moc dřevěný a jí se zrovna líbila tyrkysová. No a protože jsme měli dohodu, že ona řeší barvu omítky a věci od ní do prostoru a já omítky a věci pod nima, začalo několikadenní hraní Po příchodu z práce jsem sundal obrousil jedny dvířka nebo dva šuplíky a ona je pak natřela. A druhý den, po zaschnutí, jsem to montoval zpět. Výsledek bych nerad komentoval, ale měla z něho radost. Ale byl to detail proti dalším mutacím.

Jak rostla lednička

S rostoucím dítětem rostla i spotřeba dítěte a naznala, že potřebujeme větší ledničku. Takže klasika, jí podobným stylem. Dojdu si takhle v klidu z práce a hned mezi dveřma dobře mířený verbální zásah: "Objednala jsem ledničku, dovezou ji pozítří. Ta naše je k*revsky malá." Vypadlo z ní, že to bude ta obrovská emerická almara s chlazením vody a výrobou ledu. A že stačí odmontovat ten kus, jak je vestavná lednička, posunout spíž a skříňku s šuplaty a troubou. A vejde to mezi troubu a dveře do obýváku... "Měřilas to?" "Ne, to přece vidím. Oko není blbec..." Jdu pro metr a kontroluju rozměry podle e-shopu. "Jo, holka, právě jsme přišli o 20cm dveří do obýváku. Chceš to tak?" zarazila se, ale rozhodla se, že lednička bude v obýváku. Fajn, její problém. A aby se nenudila, dostala kvízovou otázku. "Kde vezmeme v obýváku připojení na vodovod?" Byla sice trochu překvapená, že si lednička neudělá studenou vodu z ničeho, ale nakonec přišla s funkčním řešením. "Seš chlap, poraď si." Jako bych to nečekal... Naštěstí to šlo vyřešit celkem jednoduše. Provrtat u země zeď mezi kuchyní a obývákem, protáhnout hadičku pod soklem linky k myčce a tam přidat T-čko, kolínko a druhý roháček. Za hodinku hotovo. Do skříně po ledničce se dodělaly poličky a teď se bojím přiblížit, protože krrámy uvnitřhrozí vypadením a způsobením zranění nohy.

Hrníčky, kam se podíváš

Ženská má často potřebu syslovat a moje (ex)menželka je ukázkový příklad křečka. Kromě asi 80 sad pastelek, z nichž největší má kolem 200 barev, asi pěti tun látek, dvou skříní výtvarných potřeba a 15 kilo korálků, sysluje i hrnky. A protože se jí hrníčky líbí, dopadlo to tak, jak muselo a začalo se řešit, kam s hrnkama. Napřed sehnala starý kredenc, hodila ho pod pergolu a půl sbírky bylo na pobočce venku. Ale bylo to řešení tak na půl roku. Pak to zase bylo v kuchyni jak v doupěti bohatýho hastrmana. Ani těch 10 háčků pod linkou na nejlepší kousky nadlouho nepomohlo, protože druhý den následovaly další dvě sady po šesti kusech. Jo, a nebylo na ty hrnky vidět, takže to jí klidu taky nepřidalo. Ale vymyslela genitální řešení. Máme přece moc dveří, tyhlencty do předsíně nejsou potřeba. A je to tlustá zeď (nosná 60cm). Tak zase další úprava. Bylo odřezáno zadních 10cm obložky, místo toho implantován 7cm ytong, v předsíni omítnuto a zamalováno. V kuchyni byla nalepena tapeta a do zbytku obložky šlo pět poliček. Jenom doplním, že se už musela půly sbírky vzdát, protože už to byl fakt problém. Nadšená z toho nebyla. Momentálně zase na každé z poliček na místě dveří jede třetí vrstvu...

Dřez 2.0

Kdysi měla jedno pravidlo. "Chlap a šicí stroj se nepůjčuje." No porušení tohoto pravidla bylo varováním, jenom jsem nevěděl před čím. Její kamarádka, vdova, potřebovala upgradovat kuchyň a prý jestli jí s tím nepomůžu. Že na to budeme čtyři a za hodinu není co dělat. Kupodivu do toho jejímu bratranci náhodou něco vlezlo a fotr ránom hodnu před akcí chytl housera. S jejím bráchem jsme vyhodili starou linku, uřízli pracovní desku a ... Mrkl na hodinky, zavrčel "K**va, za 3/4 hodiny mám natáčení" a už ho nebylo. Stalo se ve dvě odpoledne, akce měla proběhnout mezi devátou a desátou dopoledne, počítal jsem tak do 12. Ale nejsem srab, postavil jsem se k tomu čelem. V 10 večer bylo hotovo a mohl jsem se jít naobědvat. Tři týdny po této výstraze jsem pochopil, o co tentokrát jde. Jiná její kamarádka si pořídila granitový dřez. A té mojí přišlo, že ten náš plecháč s odkapávací plochou je malý a hnusný, tak objednala velký, kulatý a granitový. A začala uhánět kuchyňáře, který to kdysi dělal. Jenomže ten jí řekl, že kulatý dřez do hranaté díry nepasuje a deska v původní barvě se už nějak nedělá. A dva týdny dělal mrtvýho brouka. No tak nezbylo, než nechat manžela natrénovat to na někom jiným. A pak zajet do Hodonína pro novou desku, vybalit kufry s maflem, šukalkou a akučkou... A přijít o volnou sobotu. Začalo měření, prohazování skříněk, řezání, vrtání,... Vyšlo to, ale polovina pracovní plochy v tyrkysové a polovina v ebenu je jak ze šaškeca. Zbytek desky se nechal na indy... Nebyl na to rozpočet ani nálada.

Dejte mi volný průchod

Evoluce kuchyně nikdy nekončí, a tak začala mluvit o tom, jak by byl fajn mít průchod z kuchyně na dvůr, že si tam udělá posezení a kdesi cosi. A že jí to ušetří cestu přes obývák. Na argumentaci, že přijde o úložný prostor, přijde o kus pracovní desky, zvětší tepelný ztráty baráku a podobně, kašlala. Horší pro ni bylo, že tohle jsem odmítal z celkem racionálních důvodů, udělat. Takže to, svině, zkusila jinak. K narozkám jsem dostal poukázku na víkend do penziónu pro dva. A že si vyrazíme a o děcko se zvířatama se postará tchýně. Bylo to sice trochu podezřelý, ale šukec mimo domov se vždycky hodí. I když to bylo s manželkou. Holt jsem blbec, v té chvíli jsem přemýšlel koulema. Jenomže hodinu po odjezdu nastoupil bývalý od její kamarádky, zedník. Rozhodil půl kuchyně, pustil se do bourání... Sotva jsme se ubytovali, telefonát od tchýně, že vypadla elektrika v celým baráku. Nic netušíc jsem ji navigoval ke kufru s nářadím pro kličku od rozvaděče a radil co a jak. Nahodila to, ale kuchyně bez proudu. No, varná deska jela, myčka taky a zbytek opravím, jak dojedu. Netušil jsem, že ten zbytek je přeseknutý kabel pod oknem... Hadice k lednici naštěstí řádění pošuka s kangem přežila, tak to bylo bez povodně. Akorát šukací víkend končil o pár hodin dřív, protože se přiznala, co proveda a bylo potřeba opravit elektriku... Dárek jak noha.

Jak to shrnout?

Prostě ženská zjišťuje až s postupem času, co chce a co se jí líbí. Jednou mění tapety, podruhý hraje škatule hejbeje se s nábytkem, jindy padne k zemi chudák nevinná zeď a občas je na řadě chlap. A dopředu nevíme, kdy se co bude měnit... Myslím, že evoluce bude pokračovat, ale to už se budu bavit z povzdálí...