Romantická čubka

Já a romantika. Nejde to k sobě. Nikdy to nešlo. Ale stejně jsem se přistihla. Nejsem drzá a urejpaná. Jízlivá a nekompromisní. Cynická. I když před pár dny jsem tady zase někoho vyřvala a poslala do hajzlu. A upřímně zdrobněliny… – ta kundička mě bude srát vždycky.

A usínám a pláču. Rentgenuju sama sebe, bolí mě hlava, únava mě uspala.

Chtěla bych dostat kytku.

Chtěla bych dostat pusu.

Chtěla bych stejně klečet.

Sama si utírám slzy. Protože cit – ten emoční projev nepotlačím. Nepotlačím ani vztek, ba ani zoufalství. Neumím sama sebe řídit a romanticky bych chtěla být zprzněná.

Na tebe je ta fotka nějaká slušná, nevyměkla jsi?

Ne, Petře. Nebo Adame?

Jsem jen romantická čubka.

A mám neobyčejné představy a fantazie.

A jaké pocity ovládají vás?
(P.S. Nekazte mi romantiku stojícím ocasem :)