Tramvajový trapas

K napsání tohoto blogu mě inspiroval níže publikovaný blog od Olinny nazvaný „Lovkyně zaječích očí,“ pojednávající o autorčině zálibě provokovat mladíky v městské hromadné dopravě. Přečtení tohoto blogu ve mně evokovalo vzpomínku na nedávnou událost podobného rázu.

Byl horký letní den a já patřil k těm nešťastníkům, kteří místo válení u vody museli trávit takový krásný den v rozpáleném městě. Tento trest byl zostřen dlouhým intervalem tramvaje, na kterou jsem ve sluneční výhni čekal. Konečně přijela a já do ní nastoupil. Tramvaj byla jako vždy nacpaná. Prodral jsem se od dveří dále do vozu, kde jsem viděl trochu volnější prostor. Většinou volnější místo v plné tramvaji bývá známkou přítomnosti nějaké nevoňavé osoby, toto pravidlo se naštěstí nepotvrdilo. Spokojen s nalezením volnějšího prostoru jsem se postavil k tyči a chytil se ji. Pak jsem sjel pohledem pod sebe a zarazil se. Díval jsem se do hlubokého výstřihu napěchovaného obřími ňadry. Jejich majitelce mohlo být okolo padesáti, byla to silnější - ale nikoli obézní – dáma, pěkně upravená. Vypadala, že se právě vrátila z dovolené někde u moře, byla krásně opálená. Její vnady plné pih se nadouvaly při každém nádechu a já od nich nemohl odtrhnout zrak. Ale musel jsem. Paní pozvedla hlavu a já rychle stočil pohled jinam. Ale již brzy se můj zrak vrátil k jejím přednostem. Fantazie pracovala a já si představoval, jak asi vypadají její bradavky, jistě velké a citlivé na dotek. Sledoval jsem kapičku potu, která té ženě sjela po krku a mířila do štěrbiny mezi její prsa. Cítil jsem, jak můj neposlušný penis zvětšuje svůj objem. Bože, to ne! Můj rozkrok byl snad jen dvacet centimetrů od jejích skvostů a takhle se hlásil o slovo. Zvedl jsem hlavu a zaměřil se raději na reklamní plakáty nad okny tramvaje. Marně. Tahle erekce byla nezastavitelná a ona si dříve nebo později musela všimnout.

Musel jsem zbaběle utéct, na nejbližší zastávce jsem vystoupil, abych té trapné situaci unikl. Styděl jsem se pak ještě hodně dlouho. Ale postupem času se pocit studu a trapnosti změnil v nostalgické vzpomínání. A teď si dokonce přeju, abych onu dámu ještě někdy potkal.

A co vy? Zažili jste někdy podobnou situaci ve veřejné dopravě? Věřím, že ano – myslím, že se do podobné situace dostalo mnoho mužů…