Překvapení

Tak tohle mi nedá. O tom musím napsat. Vlastně, zatím sem pořád ve fázi, že nemůžu uvěřit, že se to stalo. Ale je to čerstvé, takže šup sem s tím.
Už pár týdnů si tady píšu s jedním týpkem. Měl by být dominantnější, umí masáže a tak se snažíme domluvit, kdy se srazíme. Dneska sem se flákala, tak mu píšu, zda chce někam zajít na večeři a on že klidně, ale že jestli chci, že mě pozve k sobě a dáme čaj a pokecáme. Dobře, proč ne, bylo ještě světlo, takže mi to nevadilo, takhle někam jet. Vlasy vyfoukat, nalíčit se, obléct si sexy šatičky, hotovo. Adresu mám, telefon taky a jedu.
Volám, že sem před vchodem. "Jojo, běžím dolů". Přijde chlap docela sympatický, ale asi tak o 3-4cm menší. Sakra, že bych zapomněla na to, že je menší než já? Nevadí, stejně budeme ležet nebo sedět. Odcházíme k němu, je celkem ukecaný. U schodiště se zastaví a povídá: "hlavně se neboj, ale teď půjdeme dolů." Aha, v tu chvíli sem zpozorněla a přišlo mi to divný. Najednou stojíme před kovovými dveřmi s obrovským zámkem do sklepa. Fajn, nehnout se od něj, jestli mě tu chce zamknout, kopnu ho do koulí a zmizím. "Víš, já mám to masérské lehátko tady dole". Ježiš, jaké lehátko? To čekal, že ho budu masírovat na hubeném lehátku? Odvádí mě dál a najednou stojím ve dveřích do sušárny. Rozhlížím se po místnosti a nemůžu dostat z hlavy ten růžový ručník s mořskou pannou a nebo ty dětské žluté ponožky. A to nemluvím o těch modrých trenýrkách.
on: " Já mám doma děsnej bordel, tak nás vezmu sem. Jako, nikdy tady prádlo není, ale zrovna dneska ho tu suší."
já: "A nemůže se stát, že by si pro to prádlo někdo přišel?"
on: (otočí se, sáhne na pruhovaný ručník) " To prádlo je ještě mokré, takže ne, ale neboj, já ty lidi znám, jsou v pohodě."
Pořád sem stála mezi dveřmi, potřebovala sem čůrat, dát si sprchu.
já: " Nepřijde ti, že tu je zima?"
on: " Neboj, to tady zadýcháme a dojdu ještě pro svíčky."
Stále sem stála mezi dveřmi a přemýšlela sem, jak zdrhnout.
já: " Takže teď jdeš pro ten čaj?"
on: " Jasně, jaký si dáš? Černý, mátový?"
já: " To je plně jedno. ale jdu s tebou ke dveřím."
Odcházím před sklep s tím obrovským zámkem na těch šílených dveří a čekám až uslyším, že zavřel dveře do bytu. Snažila sem se odejít nenápadně a hlavně neběžet. Ještě že mám auto kousek za domem. Uf. Sedám do auta, zamykám se, startuju a mizím. Navigaci zapnu později.
Cestou mu posílám zprávu, že tohle fakt nedávám. Přeci jen mě hryzalo svědomí, že sem vzala nohy na ramena, ale sakra SKLEP???? Možná mi měl rovnou napsat, ahoj zvu tě k sobě do sklepa, ale hlavně se neboj.
Doma si ho dávám do blokací a ještě koukám na jeho profil. Ha, má tam napsáno, že měří 177cm, to znamená, že by měl být o centimetr vyšší než já. Byl o dost nižší, než já. Takže ti děkuju za další skvělý zážitek do mého života a že mě to na čas zase vyléčilo.