.. za hodnouska..

Už se Vám stalo, že jdete nakouknout do spisu a ujíždí Vám půda pod nohama?
Jdu na úřad řešit jedno nechutné správní řízení, ve kterém mi je úplně jedno, jak to prvoinstančně dopadne, protože pokud by nemělo dopadnout, půjde to před správní soud, protože porušením zákona se to tam jenom míhá, a správní orgán to prostě neustojí..
Ohlásím se, zapíšou mě, čekám na pověřenou osobu, aby mne odvedla do spisovny, koukám kolem sebe a pro sebe si říkám.. Ty vole, drž se v hrsti, vede to nějaká magistra, budeš lascivní, impertinentní, aby to co nejdřív utla.. Je ale bezpodmínečně nutné, aby si tě zapamatovala jako uchyla a už tě nechtěla vidět..
OK strategie hotová.
Přichází borec, nemastný neslaný, takovej mouchy sežerte si mě, dostávám badge návštěvníka. Dostávám spis, procházím a zaklepu na spisaře a říkám, potřeboval bych to ještě konzultovat s paní magistrou..
Pí Mgr. je na obědě.. Aha, tak já počkám.. (Páteček odpoledne... Tohle moc dobře známe.. Po obědě tu už není ani noha a stížnost pro nepřítomnost není od věci.. )
Pikolík zvedne oči v sloup a odejde do své kukaně.. Někomu volá a z gest je vidět, že jeho nadšení je navrcholu.. Protože se do telefonu šklebí jak by sežral půl citronu.
No zjevně s tím nepočítali, pikolík se vrací a říká, že paní Magistra tu bude za dvacet minut. Nedá mi to a říkám: Musí se vracet, co ? Pikolík podivně pokýve hlavičkou a promítne na xicht mima rozpačitosti a zase mizí.
Spis mám projdeny, nafoceny některý poznámky, zkontroluju soupisku a už se nudím. Nervozně se houpu na židli.. Prdne, neprdne? Houpání mi nikdo nezakázal.. Asi po 20 minutách se rozlítnou dveře, slyším dusot podpatků, něco se mihne ve dveřích a zmizí v kukani pikolíka. Průzorem mezi regálama vidím, uřícenou cca 35 let mírně oplácanou, dost zmalovanou, v bílé sukýnce, tak 180 v kožené bundě mladou paní a řikám si.. No doprdele..
Už to máte vcelku v oku.. tahle rádo exibuje a přitahuje pozornost.. Na tuhle moje taktika asi nebude co platná. Dopr dopr dopr.

Vidím jak po mě sekne okem, bere nějaký šanon a jde ke mě.. vstávám, že pozdravím, je fakt vysoká, k tomu ještě podpadky.. Raději nevidět můj výraz, protože to je Waterloo. Znám ji.. A vím odkud. Úplně přesně, přes nos mě praští nějaký parfém.. hodně výrazný až dráždivý, vidím, že je zpocená, na nose má krůpěje, výrazné modré oči, hodně bystrý pohled, připadám si jako vůl, ani nevím proč.. Ale tohle smrdí průserem..

Prohlídla si mě a trochu rozpačitě říká: Co byste potřeboval ?
Omlouvám se, že Vás tahám od oběda, ale rád bych s vámi probral Váš postup a prošel důkazní podstatu našeho odporu. Kývne a místo toho aby se sedla naproti, sedne si vedle mě. Tak ukažte a usměje se. Cítím se hrozně, vdechuju ten parfém a měním se asi ve zvíře, mám v palici úplně vymeteno, vůbec nevím co jsem chtěl, nervozně hledám poznámky, blekotám a čtu je. No viděli jsem se v jednom nejmenovaném klubu. Probíráme detaily, vodí si mě jako malýho kluka, což už dělala i před tím, ale potřebuju zjistit, jestli je autorem, nebo to jenom někomu Copypastla..Zjevně umí, ale výklad tedy pokulhává. No spíš narovinu tlačí nějakou agendu, se kterou máme problém. Vyžaduji si, aby přinesla zákoník a že projdeme jednotlivá ustanovení, která mi nejsou jasná, protože ty chyby musí pochopit i úplnej tupec. Zpozorní podívá se na mě, trochu jsem se uklidnil po prvotím šoku. Vidím v ní první nejistotu a nekomfort. Vstane, vrací se, Podívá se na mě a řiká: Já vás od někud znám... Odpovídám, že mě zná spousty lidí, že tady stačí jenom vyslovit moje jméno a dveře se samovolně zavírají na několik západů. Zašklebí se.. Moc dobře to ví.. Ale stejně jste mi povědomý, potahuje si sukni dolu a sedá si, ale už naproti. Jenom pronesu: a obvykle figuruju v mnoha vlhkých snech, tak si dávejte pozor. kouká dost zmateně. Probíráme znění zákona, prováděcích předpisů a je vidět že jí začínám tlačit kam potřebuju.. Ve volných chvílích, když si načítá texty na ní civím a prohlížím si jí, jako bych jí chtěl ojet. Houpu se při tom na židli, jsem odšouplej a vidím, jak je zabraná do čtení a nehlídá si kolínka, která jdou od sebe. Nakloním hlavičku a koukám pod stůl pod sukni.. No.. Černé kalhotky. V jednu chvíli koukne na mě, je jasný co dělám a dá instinktivně nohy k sobě.
Řeknu: Černý.. Prosím? Kalhotky.. Dusí v sobě smích a pak vyprskne.. Dá nohy od sebe a řekne: Spokojený? Odpovím: NE.. a pokračuje dál ve čtení. Sedám si ke stolu, protože to už není hra. Dozvídám se, že se na to ještě podívá, že mi rozumí a píše poznámky. Nachvíli zase odejde, přinese telefon, pochoduje kolem a volá nějakému kolegovi, pochopil jsem, že ten už dneska zahnul kramle a je fuč. Přitom jak chodí, tak se nekontroluje a úplně na férovku se drbe v tříslech.. Zavěsí, podívá se na mě s trochu vyjeveným výrazem, pak kouká do blba a mlčí.. Zjevně přemýšli.. - Neuvěřitelné. Jak málo stačí aby úředník přemýšlel. Po chvilce se probudí z letargie, podívá se na mě, usměju se a řikám: Chloupky? Prosím? Že jste se tak vehementně drbala. Nevěřícně zakroutí hlavou a sedne si ke stolu.. Už vím, od kad Vás znám! Udeří. Koukám na ní, směju se a mlčím, protože já to vím celou dobu a dalo mi to ze začátku pěkně zabrat, abych to překous.. Víte odkud? Odpovídám: Ze snu, zdalo se Vám o mě...
A já vám to neřeknu, třeba jste to nebyl Vy. Odpovídám: Třeba.. Necháme to tak a třeba se tam zase někdy potkáme a třeba ne :) Sbírám si saky paky, jdeme do kanclu vytisknout protokol o nahlédnutí. Bere Svůj notebook a jdeme.. Má otevřený browser a tam svítí hlavička Áček, no já nemám pochyb.. Loučíme se, bere si na mě telefon, že se mi v ponděli ozve, že to musí probrat u kolegy, kontruju tím, že by jí měl stačit e-mail, dozvídám se, že tohle bude lepší vyřídit telefonicky. Jenom mimo řečí upozorňuji, že v pondělí mám dovolenou a že mě možná bude rušit na pláži.. Dostalo se mi jenom lakonické odpovědi, že to přece neva.. Tak Vám nevím..