Léto

Začalo to vcelku nevinně. Ráno jedeme spolu do práce, protože jedno auto je v servisu. Řídím. Po patnácti tichých minutách...
On: "My už si asi vážně nemáme co říct, že?"
Já: "Mno, asi moc ne, mno... " vyleze ze mě vyhýbavá rozpačitá odpověď. Ještě není ani 8 ráno a já se zrovna snažím zdolat světelnou křižovatku... Zaskočil mě.
On: "Asi bysme měli zkusit tu poradnu nebo něco... "
Já: "O tom už jsme mluvili tak před půl rokem, říkal si tehdá, že to zařídíš... "
On: "Tak já něco najdu, takhle to dál nejde"
Já: "Dobře"

Vystupuje z auta a já pokračuju v cestě do práce. Hučí mi v hlavě. To to musí řešit takhle? Ráno, po cestě do práce, když řídím...? Do prdele... Tolik večerů prosedí na gauči s mobilem v ruce, tolikrát jsem to chtěla řešit já...

Je co řešit? Rezignovala jsem, vystřízlivěla, přestala si lhát... A teď? Poradna? To je jako resuscitovat vychladlou mrtvolu... Jenže tahle debata ještě není na pořadu dne... Ještě ne...

SMS: "Něco jsem našel. Ptají se, jestli to chceš řešit. Tak si to promysli..."
Já: "Večer si o tom v klidu promluvíme... Nemůžeš to na mě vybalit takhle po cestě do práce! "

A pak to přišlo... Bouře v hlavě. Celé dopoledne se mi chvějí ruce. Ještě že mám na stole zrovna tak tupou práci. Jaké číslo následuje po 174...? Do prdele...

Poradna!? Zlost a rozkousanej ret, nahmatám krabičku cigaret...

Po cestě domů to eskaluje. Musím to vychrlit, zbavit se toho. Nadávám rádiu, co to hraje za cajdáky, přelaďuju...

Jen ať není ticho. Ať není slyšet to ticho před bouří v mojí hlavě. Ať si ten prach nesedá...
Ohul rádio, přidej plyn, jen ať si ten prach nesedá.
Ať se něco děje, cokoli.
Ať to vytěsní ten klid, ze kterého jsem tak neklidná.
Rozptyl se čímkoli, na smutky nemáš kdy.
Buď pozitivní. Tak směj se, kurva!
Ať život uhání jako cválající kůň.
Nikdy nezadržuj dech!
Najdi si milence!
Ať si ten prach nesedá...

Musíš to vydržet! Ženská musí vydržet víc, než chlap! Ty vole, nikdy si neber k srdci rady do života od lidí, jejichž vlastní život stojí za hovno... Vydržela jsem, můžu se poplácat po rameně... Jenže vztah ne...

Nikdy nebuď sračka!

Hlavně ať není ticho.
Ať si ten prach nesedá. Ať není vidět, že nad ním není nic než prázdno a hluboká černá tichá tma...

Nenech ten prach nikdy sednout... jinak ti jebne!