Klacík!

Tenhle článek sepisuju už pár dní, takže návaznost textu neočekávejte úplně všude..

Je mi velmi nepříjemné…
K narozeninám a svátku jsem nikdy neměla žádný "vztah" To samé Vanoce. Naposledy možná tak jako malé dítě.
Už si ani nepamatuju, kdy to vlastně nastalo. Je potřeba se vždy zahrabat do své minulost, aby jste přišli na některé odpovědi.
Myslím, že už jsem vám psala o tom, ale jistá si tím teď úplně nejsem, jak je mi nepříjemný fyzický kontakt s mojí mámou, tj. obejmutí, pusa a vlastně jakýkoliv dotyk (ne, nikdy mě nezneužívala, ani netýrala hlady :D). To samé platí o svěření se jí.
Jen bych tenhle můj pocit přirovnala k pocitu, který ve mě vzbuzují narozeniny, svátky a Vánoce
Tyhle záležitosti mi jsou proti srsti a nejradši bych ty dny úplně zrušila.

Tak trošku si momentálně připadám jak v hlavní roli, jednoho seriálu pro puberťáky na netflixu.
A pak by se to dalo přirovnat vlastně i k seriálu pro dospělé, protože přece jenom je tam dost scének 18+ a ne jenom ocucávání.

To by nebyl život, kdyby ti něco neházelo klacky pod nohy.
Snažím se naladit na tu svojí lepší stránku. A pokud možno, se jí stále držet, což není obvykle snadné. Ale věřím, že pokud se udržím, tak nebudu litovat. Nesmím podlehnout něčemu co už upadlo v zapomnění.

Hlas vlastních myšlenek je mi příjemný, je opravdu veliká škoda, že to nikdy neuslyšíte.
Stejně jako možnost nahrát si sen, který se vám zdá.
U mě bych mohla zajistit neustálý přísun horrorů.
Sem tam záblesk erotiky a těžce chrápajících situací.

Někdy sny dokáží přivolat ohromný příval emocí, zrychlení tlukotu srdce, navodit pocit ohrožení. Někdy jsou sny reálné a dokážou být i velmi kouzelné a někdo…
Sny vůbec nemá.

Tohle je věc kterou jsem taky nikdy nechápala. Jak je možné, že můj mozek dokáže vytvořit takové děje a některý mozek během spánku prostě "nic nedělá".

Asi bych se po takových věcech měla více pídit. Vlastně bych si více měla rozšiřovat obzory a dosáhnu pak pomocí meditace mimotělního stavu. "haha"
.
.
.
.
.
O slovu vztah teď nechci ani slyšet. Neumím si to představit. Celou dobu jsem myšlenkama byla spoutaná k někomu jinému, místo toho abych se soustředila sama na sebe.
.
.
Když člověk padne na dno v životě se spálí
a realita se ti pod rukama vzdálí
a dostat druhou šanci nepřátelskou tváří,
ruka Ďábla daví černou svatozáří.
Klekni si na kolena pod oltář,
buď mluvíš pravdu a nebo jseš jen lhář,
koukni se do zrcadla na svou tvář.
Tvou duši spasí jenom otče náš..
.
.
Nevěříš v Boha, tím pádem nemůžeš věřit ani v Ďábla.
V tomto případě Ďábel klečí na kolenou a prosí Boha o odpuštění, k jeho smůle už dostal od Boha šancí několik. Pohárek přetekl a Bůh se rozhodl Ďábla uvěznit ve světě bez možností, ve světě plném utrpení. Místo toho aby se Ďábel snažit odčinit své hříchy, vyžíval se v utrpení druhých. Jeho "trest" se stal novým sladkým domovem.
.
.
Každý si to může vyložit jinak, písničky máme spojené s různými příběhy z našich životů.
A i když tahle písnička není vzpomínková, je spíše připomínkou a zároveň i varováním.
.
.
Udělala tu věc, kterou jsem tak dlouho oddalovala. Necítím se kvůli tomu špatně, ani provinile. Což podle mého trošku dokazuje, že budu asi trošku psychopat.
Proč se kvůli tomu necítím jak zrůda?
.
.
To že umím lhát, není žádná novinka, v klidu bez sebemenšího zaváhání. Ale jak poznáte že lžu?
Někdy je lež závažnější, nad závažnějšími otázkami by mě detektor určitě odhalil.
Ne vždy je pro mě lež komfortní, někdy se lež může stát dobrým útěkem, někdy vás dokáže rozežírat zevnitř. Klidně až do konce života.
.
.
Věc která mě dokáže dokonale odreagovat od všeho dění okolo byly vždycky takové ty imitace tance. Někdo je na takové věci fakt nemehlo, když nedokáže cítit rytmus hudby.
Zpěv. Ahaaaaa. Každý z nás si občas zpívá. U někoho to jsou pouze ty sprchové sólíčka, najde se i člověk který zpívá pravidelně, ale spíš jen pro sebe, to jsem přesně já. Když zpívám, uklidňuje mě to nepopsatelným způsobem, stejně jako pohyb v rytmu. I když jsem na venkově. Nikdy si nedovolím tolik povolit páru a vydávat tak hlasité skřehotání. Ne že bych se styděla. Většinou ze sebe vydám jen to co sama dokážu vytáhnout. Hehe.
Prostě nemám ráda když mě někdo vyrušuje z mého rituálku.
Podle činnosti se také odvíjí výběr hudby.
Jako u každého člověka, co nikdy ale nedokážu v životě pochopit, jsou lidé, kteří jí nesnáší. Ale notak! To je pak snad někdo vážně bez duše! Bez pocitů.. Tak to vnímám já, jak to vnímáte vy je… "JE MI TO JEDNOOOOO"
Cituje Adolfeen
.
.
Jsem závislá.
To je jedno z těch lehčích přiznání.
Je pravda, že okolo 20ti let se ve mě vyvinula závislost na prášky které podporují spánek.
Můžu vám povědět.. "PÁNI! To bylo šílený!"
Je pravda že v tu samou dobu jsem podlehla i kouzlu sebepoškozování. Ta euforie a ty pocity.
Ta bolest, to uspokojení. Může se vám zdát šílené jak o tom mluvím.
Ty prášky? Moje nejhorší závislost kterou jsem zažila. Fuha, dochází vám, že tady na sebe dobrovolně házím špínu?
Měly za následek výpadky krátkodobé paměti. V té době jsem trpěla těžkýma depresema a každý se s tím vyrovná po svém, i když musím říct, že jsem zvolila opravdu špatný způsob.
Ty stavy mi přinášely neskutečné pocity. Neskutečné chutě. Povedlo se mi udělat dost věcí a zranit spoustu lidí.
Díky nim jsem se mohla vyspat v podstatě s každým. Ale že bych si ten sex pamatovala? Nehrozilo. A do jistého způsobu mi to takhle vyhovovalo. Díky nim jsem si vlastně i rozbila svůj první vibrátor! Pane Borůvko, dodnes myslím na to, jak jsem byla tak blbá a ve sprše otevírala otvor na baterky, protože vibrace se vytratily! Ach ach…
Nicméně jaký byl impuls s tím skoncovat?
Byl večer, zrovna jsem si psala s jedním chlapcem.. co si pamatuješ? Šla po cestě, která byla osvětlená snad milionem lamp, doteď má ten obraz před očima.
Že Maruško?
Pokračujeme na další útržek.
Byla v posteli a poddávala se probíhajícímu aktu.
Tma…
Rozednívá se a je poměrně vystrašená kde se to probudila. Tohle si přece nikdy neudělala. Je to důvod ke znepokojení? Určitě.
Můžeš jít takhle zdrogovaná, opět sama, nočním městem. Potkáš nesprávného člověka, co myslíš že se může stát.
Ráno se rychle oblékla a odešla než stačila říct ahoj.
Byl konec.
Je to jenom jeden z příběhů, ale je důležitý, protože právě tenhle mne donutil skoncovat.
Poprvé jsem s tím sekla postupně, brala menší dávky a když už byl poslední prášek. Konec. Sbohem. Paradoxně to napoprvé nebylo až tak těžké.
Ale co o pár let později?
21. Aspoň myslím.
Byla v Praze kde se měla sejít s kamarádem se kterým kdysi hrávala Metin. (Haha..)
Byla v domnění, že by to mohl bejt fajn kluk a domluvili se, přijede a pár dní přespí.
Jak dlouho myslíte trvala doba co si to rozmyslela?
Ano!
Byla velmi krátká.
Dozvěděla se, že ten kluk je nehorázný mamánek a subíček.
Víte, knoflík se obvykle přišije tak, že musíte jehlu provlékat JENOM těmi dírami uprostřed, rozhodně by se neměl obšívat po obvodu, aby se nedal zapnout.. Nakrájíme si chleba, co ty na to? Ufff. Čím dál lepší, další věc co neumíme. Co nás čeká nakonec?
Zechcanej záchod? Dobře, to už je moc, pohárek trpělivosti přetekl.
Maruška se rozhodla spát v obýváku na svojí extra pohodlné rozkládací sedačce a jemu nechala postel, protože mu před tím oznámila, že pojede domů ovšem to pro ní nebyl lehký den. On totiž odjet nechtěl a vymlouval se na to, že má zpáteční jízdenku koupenou na jiný datum. Ufff. Držte jí! Už to začíná vřít! Očividně tohle ale Marušku nezajímá.
"Dobře, tak já musím zavolat mámě ať to změní."
Čím dál víc si utvrzuje, že měla pravdu.
Ležela na té rozkládací sedačce a zrovna se rozhodla si nevzít prášky. Stačilo se vyspat s takovým blbem. Proč ze dne na den?
Správná otázka. Pojí se s tím předešlý příběh, kdy radila s někým, kdo si tenhle přístup vůbec nezasloužil. Kluk z Plzně.
Nemůžete někomu, kdo vás miloval říct, promiň, nepamatuju žádný náš sex. Poté co mu dala kopačky jak ledová královna, pokračovala v brání, až se dostáváme k mamánkovi Martinovi.
Věděla, že s tím nedokáže tentokrát postupně, proto se rozhodla k razantnímu kroku.
Jeden z nejtěžších zážitků v jejím životě, a že jich bylo. Ve skutečnosti tenhle celý příběh, je jeden z těch "ne tolik" těžkých.
Nedokázala usnout, její tělo nebylo nadšené z takového pokusu. Srdce bušilo, žár ovládál celé tělo. Nezkoušej spát, dokud mi nic nedáš.
Nedala si, musím říct, že byla statečná, ale bylo potřeba to dělat tímhle způsobem?
O téhle situaci se jí těžko mluví, proto to zkouší tímhle způsobem. :)
Pššš! Koukejte. Žeeeee b..
Už si myslela že to dokáže. Přišla křeč, a srdce? Do srdce dostala takovou ránu, že se snad na pár vteřin zastavilo.
Byl to impulz k probuzení, ale sotva otevřela oči, zrovna v ten moment nad ní stál mamánek, nakláněl se k ní s úmyslem, aby jí políbil na čelo.
Ona byla tak vyděšená v ten moment že vykřikla strachy, sotva lapala po dechu a srdce jí šíleně ztěžklo a tlouklo jako o život.
Mamánek byl samozřejmě vykulenej a lekl se, hned ho poslala nasraně spát.
Nedokáže vám popsat přesně jaká křeč to byla, ale to, že se jí srdce zastavilo… Tím si je opravdu jistá. Byl to šok se probudit v takovéhle sevření těla s takovým načasováním k probuzení.
Do rána už oči nezamhouřila, což nevadilo, měl odjet ten hrozný kluk! To bylo to hlavní. Bez milostného psaní na rozloučenou by to nešlo..
Maruška dostala popsanou A4, z obou stran.. Myslíte že to četla? Ne.. Hned to vyhodila za rohem do. koše.
Byla ráda, zbavila se svojí noční můry.
Následující večery se držela pravidla bez prášků. A zvládala to i přes veškeré křeče, byla opatrná. Snažila se vnímat svoje tělo když usínala a zavčas se budit, když jí srdce bušilo jako o závod, protože jakmile tohle ignorovala a neotevřela oči, přišla opět ta křeč.
Jen díky tomuhle procesu i neskutečné trpělivosti, s tím dokázala jednou pro vždy skončit.
.
.
.
Vím že když chci, dokážu dost.
Ale proč jsem tohle všechno psala.
Moje aktuální závislost.. Je v porovnání s tímhle medík. Tahle závislost mi nijak neubližuje. Naopak mi pomáhá v každodenních situacích.
Ale, jakmile s touto věcí na pár dní skončím, jsem prvních pár dní nepoužitelná a ke spánku se vždycky dostávám těžko. Tyhle absťáčky se projevují studenou horečkou, kdy doslova propotím vše kolem sebe, to mě přivedlo k tomu nosit na spaní pyžamové tepláky, které jsem musela jednou za noc vyměnit. Vždy mě probudí ta studená vlhkost.
Jídlo je v tu chvilku odporná záležitost. Převrací se mi žaludek při pomyšlení na jídlo, problém je v tom, že tenhle problém je i dlouhodobě po nekonzumaci dané věci. Díky tomu jsem zhubla cca 10 kilo.
Takže díky, prvně jsem zhubla zdravou cestou 13kg, ale následující ztráta kil byla zapříčiněna tímto.
Tohle je procházka oproti minulosti, kdy jsem procházela polem plným min.
Uvědomuju si svojí situaci.
Nedělá mi problém si tenhle fakt přiznat.
Dělá mi problém, že si ničím tělo, protože nedokážu hlavu přesvědčit. Zkoušela jsem to tolikrát, ale výsledek vždy stejný.
Mám stavy kdy mi je opravdu na omdlení, tak pomáhá si dát aspoň kus ovoce, po tom není zle a zapít to pořádně.
Pak to opakovat, až opět nastane takový pocit.
Grr.
Při tom mi nemusíte říkat, že jídlo mi nic neudělá. Já to vím.
Jednou to dokážu. ;)
Ale jinak se mám dobře! Rozhodně nestrádám. ve svém životě.

Akorát si neustále dokazuju, že jsem silnější než si sama myslím.

Končím, nebojte.
(Za opravu, neopravu chyb se omlouvám) Ryhlopsanec na telefonu