Píchání!!!

V jednom královským paláci žila princezna Wurud a celá její famílie. V den, kdy měla vosumnáct, tak udělali pořádnej mejdan. Jeli všici vod rána a navečír už byla i Wurud utahaná, jak šňůra vod vysavače.

Zalezla do svý komnaty ve věži,
uvařila si šípkovej čaj a dala si práska. Hnedky se jí klížily voči a jak tak usínala, tak eště stačila slabě vzdychnout, jako by ji něco píchlo.


V tom jel vokolo princ Fattah a kouká, všude rozsvícíno, ale všici dávno tuhý. Tak procházel komnaty, esli by se pro něj eště něco nenašlo, až ve věži uviděl na zvonku u dveří menovku: Wurud. Nakoukl zvědavě dovnitř a z toho, co uviděl, se mu začlo chtít píchat. Kdo by taky neměl chuť na čerstvou vosumnáctku. Wurud ležela v křesle, jen tak a bylo vidět, že chvíli předtím típla.


Princ jí dal pusu, ale vůbec to nezabíralo, jak na jiný princezny. Musela toho mít za ten den hodně. Chtěl ji vodnýst do postele, ale byla jak tři pytle cimentu. Eště, že hned u křesla stála vozdobná
komoda. A tak vodevřel, druhou vodshora, zásuvku, přivřel jí tam hlavu a tak mu aspoň trochu vobstojně podržela. A že s toho píchání dostal hlad, tak skočil eště na vodchodu do kuchyně a dal si Twistra. Že bylo úterý, tak měl eště druhýho zadara! Fattah se pak vydal páchat dobro.


Čas letěl, jak horkokrevnej hřebec a tak se stalo, že ho navigace přivedla do stejnejch míst až za tři roky.

Zamířil si to přímo za princeznou a kouká, Wurud v křesle štrykuje modrou čepičku a vokolo ní běhá klučík, jako vobrázek a hraje si s loutkou kašpárka.


„Čus, Wurud!“ spustil Fattah. „Asi si to nepamatuješ, ale já už sem tady svýho času byl…“


„Cák si tu dělal?“ přizvedla Wurud zvědavě vobočí a zavrtěla se při tom v křesle.


„Cák? Dyk je celej po mně a taky sem si tu tehdá hrál s kašpárkem!“
nezatloukal princ.


„Fotr se vrátil!“ zvolala radostně Wurud.

Malej Fadžaruddin chvíli kouká na prince, chvíli na kašpárka a už se smál vod ucha k uchu, jak zjednanej.


A že bylo výročí, tak tu 21 voslavili s vostatníma. Nebyly to sic
žádný kulatiny, ale jako numero to není špatný a zároveň to slavili i jako započetí
díla a pokračování dynastie…


Šeherezáda už z toho poklimbávala a, že začlo svítat, tak si taky dala a spěchala se pak dospat.