Odfoukávám prach

V noci jsem moc nespala a dlouho jsem se dívala přes okno na noční oblohu. Dívala jsem se na uliční lampu, na kterou nalétávali netopýři či kdejaká havěť. A najednou po opravdu hodně dlouhé době mi v hlavě problesklo něco známého, něco co mi bylo hodně blízkého, něco co se mnou prožívalo opravdu dlouhou dobu mého bytí a žití. Vzpomínka na „modré stránky“. Vzpomínka na staré a báječné časy. Vzpomínka na všechny ty báječné lidičky, které jsem díky „modrým stránkám“ poznala. Po opravdu hodně, hodně dlouhé době mi bylo moc krásně, protože na prožitky, zážitky, dojmy, emoce, úsměvy, slzy, chtíče, touhy, přání a volání se prostě nedá, nesmí a nechci zapomenout. Uvědomila jsem si, že se to ve mně nevytratilo, jen jsem to v sobě schovala velmi opravdu velmi hluboko a bylo to zasypáno opravdu velkým nánosem prachu. Ráno ještě potom jsem dlouho ležela v posteli a stále ještě koukala skrze okno ven, kde už nesvítila do dáli lampa, ale kde už se začínal probouzet denní stereotyp tohoto kraje. V hlavě se mi začalo přehrávat vše, co jsem zažila zde a tak mi to po chvíli nedalo a vytáhla jsem krabici, jenž byla v koutě zastrčená, vytáhla jsem z ní šanon a z něj vytisknuté mé a tvé blogy. Ne ještě se mi nechce zapínat počítač, ještě nemám tu odvahu a ani tu jistotu. Uléhám do postele a pročítám slova vytisknutá a vrytá do mého srdce, do mé duše. Znovu se to ve mně vše odkrývá a dere na povrch. Vše…. Teď už vím, že to chci udělat a tak beru počítač, zapínám ho a rozklikávám „modré stránky“. Bože, jak já jsem zde dlouho už nebyla. Cítím, jak jsem rozechvělá, takový zvláštní pocit, ale velmi, velmi krásný. A tak po opravdu hodně dlouhé době odfoukávám prach ze svého profilu a rozklikávám jeho obsah. Náhle objevuji vzkazy, opravdu hodně staré vzkazy několik měsíců dozadu. Zůstaly zapomenuty, zůstaly viset ve virtuálním světě a jejich text čekal právě na tento dnešní okamžik. Očima nedočkavě hltám psaná slova, úsměv se mi dere na rty, srdíčko jásá a já cítím, že to tu mám pořád moc ráda. Už opravdu hodně dlouho jsem nic nenapsala, ale teď mi to nějak nedalo. Jsem tu mezi Vámi blogery úplně cizí a asi neznámá, ale i přesto jsem Vám chtěla popřát krásný dnešní den a vyslovit své díky, že modré stránky jsou zde pořád i pro ty co potřebovali odejít a teď jsou rádi, že se můžou zase vrátit. Nevím, na jak dlouho, ale i jen třeba jen pro tuto chvíli. Je kouzelné tu býti s Vámi….. tak díky

P.S. jsem úplný anti gramatický češtin tímto se omlouvám 