Orál domrtva!!!

Na vokraji voázy žila mladá kudlanka
Esmeralda. A jak ste sami poznali, podle mena, tak nebyla zdejší. Dostala se sem s jednou karavanou, dyž se skovala v bedně s piškotama, co nesla jedna stará vembloudice. Byla to votrava, vembloudice kulhala na levou zadní a Esmeralda měla plný voči drobinek vod piškotů a jak toho měla plnou prdel, tak s tý bedny vyskočila, zrovinka na vokraji voázy. A to měla
štěstí, vembloudice ji málem přiťápla tou svojí kulhavou nohou. A tak se usadila u posledních třech keřů, kerý byly volný, dál už byl jenom písek.
Nikoho tady pořádně neznala, ale bylo tu aspoň trochu stínu. Procházelo vokolo ní plno karavan s vembloudama a tak musela dávat bacha, kam šlapou. A že byla mladá, tak koukala taky po kudlančích klukách, kerý chodili vokolo na benzinku, na kolu a kusovky.

Dělaly na sebe voči. Esmeralda byla
štíhlá, dlouhý vymakaný ruce a hodně krátký, uzounký zelený šaty. Jináč ale byla upravená, volizovala se, až se leskla.


Děsně se jí líbil Omar, jeden s těch kluků. Měl na sobě samej Dýzl a vohromě mu to seklo. Gel vokolo uší, no kúl. A když se brodil pískem, vokolo
Esmeraldy, tak vrtěl prdelkou, aby jí nadělal chutě. Jak ho viděla, tak si porád pro sebe šeptala: „Omar, dře jak soumar…“ a kdoví, na co při tom myslila.


Dyž ale v voáze všecko rozkvetlo a bylo všade cejtit kvítka a vembloudí
trus, tak dostala takový chutě, že si počkala na Omara za suchou větvičkou, jak zase svištěl vokolo. Poodhrnula si ty šatky a Omar, jak viděl, jak je pěkně
vyholená, nikde ani chloupek, tak dostal chutě taky a už se pak neudržel.
Esmeralda to dělala prvně, von taky. Ale stačil už předtím vodkoukat, vod kamarádů, nějaký gryfy, dyž chodil na dýzy, eště dřív, než stačili s partnerkama zmizet v křoví. Omar měl ždycky smůlu, že na něj žádná nevybyla, a že byly stydlivý, no vesnický, tak nechtěla vo troječce žádná ani slyšet.


Až teďky Esmeralda. Nemyslili na svatbu, ale hned na potomstvo a tak to dělaly bez vochrany a vo 106, chvílemi i 107 a víc. Při 108 už byl Omar skoro mrtvej. Dýzl se mu lepil na tělo. Natáh se na písek. „Dám si orál,“ zašeptala
Esmeralda svůdně a koukla na něj zpod přivřenejch vočí. Omar z ní byl
úplně hotovej. Zachvěl se a nechal Esmeraldu nasát. Několikrát vzdychl, hodně
nahlas. Zachutnal jí…


„Vod těch dob se vo kudlankách vyprávěj děsný věci, vo těch se ale tady na Amíkách nebudu raděj šířit!“ dodala rázně Šeherezáda a udělala na Šahriára voči. Ten jí pohled vrátil a zálibně se kouk na její vosí pas a štíhlou postavičku,
ale jak viděl, kerak si zálibně prohlíží ty svý pěstěný nehty, na těch dlouhejch vymakanejch rukách, tak se mu začla zdát bejt dozelena. Kat už měl dávno padla a tak byl Šahriár nakonec rád, že už svítá a že už Šeherezáda musí mazat domů.