Za každým objetím ...

To krásný počasí venku, to sluníčko, co má ještě přes den tu sílu Vás překvapit a hodně spálit … Stejně tak jako minulost … Měli by jsme bejt opatrný, ale nejsme, na Slunce dokola vystavujeme nejen svou tvář, protože tak krásně září a pak se divíme, jak nás popálilo …

Stejně tak jako vztahy – minulý, současný a udělaj to i ty budoucí … Taky jsou jako to Sluníčko ...

A my holky jsme občas nepoučitelný. Dáváme šanci aspoň na setkání i někomu, kdo si to nezaslouží. Kdo si nezaslouží kolikrát ani pozdrav a to jen proto, že zase z ničeho nic „zazáří“ …

Některý z těch setkání jsou dokola řekněme fatální a spousta z nás dá šanci, po druhý po třetí … Třeba jen pro ty oči, co na nás tak lačně koukaj. Jo – přesně tak, protože i holka s vnitřním radarem občas myslí jen frndou. Najednou nám jede hlavou to hezký, co bylo a jak to bylo tenkrát spalující a myslíme vším, jen ne hlavou …

Cítíme třebas ten parfém, vůni tabáku, vidíme oči, ten polibek je stejnej jako byl – když jsme … (doplníme si sami ,-P) …

Covid mi naštěstí odsunul některý setkání a dal mi třeba šanci si všechno v sobě ještě probrat uvnitř a vím, že jsou lidi, co si nezaslouží ani, abych jakkoliv komunikovala … .

Ale pak jsou lidi, co mě dokola nějak přitahujou i když vím, že se o ně spálím … Říkají to karty, říká to Lu a to už teda znamená, že to bude zase průšvih. Lu je něco jako radar na tohle …

Nemá ho ráda a to ho nikdy neviděla – viděla jen mě, když jsem několikrát šla ze setkání s ním … Jak říká, tak má raději tu mojí jednu půlku Blížence, ne tu druhou, co ze mě udělal on …

Ať si jakkoliv proberu znamení, ve kterým jsem narozená, tak to sedí jako „prdel na hrnec“ …

Mám ráda změny, výzvy, jsem proměnlivá, nic mě nebaví dlouho, občas překvapím svým rozhodnutím i sama sebe …

Jo a jsem teď taky chodec, kterej si denně dává okolo 10 km terénem se psem. Některý lidi v tom vidí něco divnýho – nechápu proč. Dělám to pro sebe, pro rafana, kterej je tak šťastněj v těch polích. Jsme tam oba sami sebou, mě se tam krásně přemejšlí, protože se tam dá vykřičet, dá se zpívat, což jinak dělám jen v sebeobraně.

On si tam honí zajíce a srnky, cpe se řepou a kuruřicí. Taky jsme se letos pěkně namlsali třešněma, dýněma a vším, co jsme cestou našli. Je nám tam prostě zatím dobře a konec konců uvidíme, jak dlouho mě tohle chození bude bavit, zatím mi to ale takhle vyhovuje …

Taky jsem se konečně rozhodla splnit si některý sny … O tom ale jindy. A hodit za hlavu některý marný nevztahy a neřešit je ...

No, takže … Prostě člověk si sám musí rozhodnout, co ano a co ne a klidně se spálit … Klidně dokola …

Život je krátkej a jen jeden, tak proč si ho neužít …

Miluju ten podzim, všechno je krásně barevný, tak jako je právě ten život …

Taky máte rádi ty barvy podzimu? Ty mlhy ráno?

Taky máte rádi lidi, který si to nezaslouží?

Jo – a tenhle citát je pěknej, žejo?

„Ženy jsou rozmarné a proměnlivé. Zvolí-li milenec správný okamžik, i upejpalka přijme jeho objetí, ale propásne-li jej, i děvka jej odmítne.“

William Somerset Maugham