Začátečník v konečníku, cože?!

30.9.2021 10:47 VILL0N

Je to ale fakt divnej název „Začátečník v konečníku“, že? Jeden z možných výkladů je, že přestože začínám, stejně jsem totálně v prdeli…
Dlouho jsem se nechal přemlouvat k sepsání tohoto nelichotivého a místy až nactiutrhačného povídání. Přesvědčil mě až slib vydání in memoriam anebo rozhodně až v době, kdy případně ještě žijící dotčené osoby nebudou ve stavu plně pochopit obsah napsaného… Přesto jsem podlehl a nakonec souhlasil, že poučení z mé zkušenosti jest hodno zaznamenání pro případné poučení budoucím generacím. Neočekávám Tvůj souhlas a dokonce nelpím ani na nadšení z předložených faktů. Leč, věř či nevěř – vše sepisuji tak, jak jsem prožil a síla tohoto psaní budiž v opravdovosti, otevřenosti a upřímnosti – jak jsem se i nakonec snažil žít.
Začátečník je jako pojem asi pochopitelný, ne? Za skutečného začátečníka ve smyslu „seznamovacího trhu“ jsem se začal považovat až kolem pětačtyřicátého roku svého života. Bylo to v době, kdy se ze mne stal právě onen konečník. Tedy loser. Vprdelista. Musím vás tedy zklamat. I když by název naznačoval anální styk, nejedná se vůbec o tuto praktiku, které já říkám „poloha netrefil“.

Tak tedy nejprve pár (asi zbytečných) slov o mně
Možná tedy ne tak úplně zbytečných, protože vysvětlují, jak jsem se svým životem propracoval k oněm radám a postřehům = tedy o původu mé praxe.
Třicet let jsem se snažil udržet nefunkční vztah a nakonec mi žena utekla za sice ještě starším, ale o to bohatším milencem. Přesněji řečeno, po třiceti letech vztahu a dvacet šest let po svatbě, si moje drahá choť našla (ve svých čtyřiceti pěti letech) jiného kandidáta na manžela! Jen mi to tak nějak zapomněla skoro dva roky říci...a ve chvíli, kdy už jsem parohama začal škrtat o futra, jsem ji bez prokazatelného důkazu, pouze na základě indícií a své intuice, přiměl k přiznání. Nebýt toho, tak tento poměrně paradoxní stav pokračoval ještě mnohem déle. Já bych se dále o většinu věcí staral, většinu plateb financoval atd. a ona by…
Svým způsobem smutně legrační či tragikomické je, že dle jejích slov mne má stále ráda a váží si mé klidné, pohodové a laskavé povahy a dokonce jsem prý fakt frajer s jakým klidem jsem i tuto zprávu přijal, ale nemůže si pomoci, prostě jeho miluje a oba mít nemůže...proto se za ním stěhuje, dává výpověď v práci, odchází tedy kompletně z Kolína, prostě pálí mosty.
Víš, asi jsem při svatbě špatně poslouchal, protože její argument, kterým vlastně jako jediným obhajuje svoje jednání je, že se mnou nebyla šťastná - já měl za to, že nám říkali něco ve smyslu „v dobrém i zlém“, ale asi jsem nedával pozor a říkali, že máme být spolu dokud budeme šťastní, pak si máme najít někoho jiného, se kterým budeme opět chvilku šťastní atd.
Smutné na tom všem je i to, že se v tomtéž roce odstěhoval s přítelkyní do Prahy i můj syn, které mu nebylo ani osmnáct let (no dobře, tak teprve sedmnáct)...už to prostě s vlastní matkou nedal a já už neměl sílu na věčné lepení rozpadajícího se vztahu. A tak jsem „přišel" téměř naráz o syna, kterého miluji a který je vlastně mým smyslem bytí; i o ženu a to jsem se bláhově domníval, že když máme teď prázdné hnízdo, že začnou „druhé líbánky" - mno...ony začaly, ale tak nějak beze mne, mě zkrátka vynechali! Tedy ano, můj život se mi zhroutil, byl jsem v konečníku, tedy totálně v prdeli. Filozofie absolutního nahovnismu.
Nejlépe to vystihuje reakce syna: „Nebudu mámu soudit a je to její život, ale rozhodně je to odpornej podraz!“ A já k tomu dodám, že tohle řešit v sedmnácti, tak se usměju, pohladím ji (což jsem vlastně i tak udělal) a řeknu, že jí nebudu bránit ve štěstí...ale v pětačtyřiceti??? Nevím, no...
A jako dovětek a průkazná vypovídající fakta = jednu neděli došlo k „přiznání", další weekend byla celý u něj a vrátila se s novým iPhonem a neomezeným paušálem jím placeným. Ten další tam byla sice „pouze" v neděli, ale za to přijela v novém voze. Pro korektnost, prý mu ho bude splácet (o tom nepochybuji, ale raději jsem se neptal čím)…
Kurva, co to je? Vždyť u nás to dopadlo v podstatě přesně obráceně, než je běžné! Já pytlíkuju rodinu kvůli dítěti a žena se mi kurví a je údajně „nešťastná“?!?! :D Já jsem asi ženská, nebo co?! Hovno, škoda teda, že nevěřím na převtělování, ale zjevně je to jasný = jsem převtělená lesbička, proto se očividně chovám spíš jak ženská, proto jim tak rozumím, proto je pro mne teplo rodinného krbu na prvním místě! A kromě toho, kdybyste věděli, jak vnímám barvy, vůně, jak jsem komunikativní (jak si prostě rád povídám), jaký mám vztah k úklidu, pořádku, hygieně (jak se prostě pořád meju a voním) a co třeba můj absolutní despekt k organizovanému sportu anebo třeba jak miluju orální sex a to násobně víc, než klasickou soulož...achjo…
No...ale, když jim zjevně tak rozumím, když docela chápu mnohé z fint, které na nás používají a dokonce i sám a mnohdy zcela intuitivně stejné finty občas také používám, tak proč toho nevyužít? Proč nepoužít jejich vlastní zbraně proti nim nebo vlastně přesněji řečeno ve svůj prospěch – vždyť já s nima nebojuju, jen už dál nechci bejt za jelimana a vola?! Nemorální? Neetické? Podlé? Ubohé? Možná, ale já se do teď snažil žít nejlépe, jak jsem uměl a výsledek? Zůstal jsem sám, jak cool v plotě, takže srát na to! Jde se žít a užívat si! A moralisté všehomíra, vyližte si prdel!!! Jdu zkrátka dělat to, co funguje a utopický kecy nechám sluníčkářům…
Tato knížka je tedy vlastně takové psychologické Aikido = tedy „bojové“ umění nebo lépe sebeobrana s využitím protivníkovi energie a strategie proti němu – jak účinné!!!

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@ClassyPerve na hloupý komentář reagovat inteligentně nebudu, promiň... Budeme se ignorovat, ju? ;-)
Vies,tak sa hovori,ze dobri muzi majy harpye zwny...a aspon po precitani prvej kapitoly su myslim,ze si bol prilis dobry ku nej ,daval ai jej vsetko,pretoze viem ,co to je 30rokov žiť s jedným človekom....ja som s mojim manželom už 33r.a neraz boli oblaky u nás,ale vždy som to ustala....velmi dobre tam pises,ze ked si niekro mysli,ze opusti nieco,co budoval 30r.a ide do ďalšieho vzťahu,kde vraj nájde šťastie...nemusí to byť vždy tak/ môžem sa aj mylit/Ten druhý ma takisto chyby a mozno ze aj väčšie,ako ten prvý..Rozhodne čítanie je to super,konečne niečo zábavné...či tragikomické???,som zvedavá na ďalšie pokračovania...takže len do toho!
@Serine Upřímně mnohokrát děkuji!!!
@Fame78 Děkuji...neboj, vše bude, ale rád bych postupně ;-) A k pojmu "normální" se vyjadřuji víc v knížce a nerad bych sem teď tahal příliš mojí oblíbenou filozofii... Snad jen - bereš-li "normalitu" podle průměru, pak ano, je to normální...
To je ale normální ne?. .....po tolika letech se zase zamilovat. Jo a jsem tedy zvedavej jak si posléze využil tu ženskou v sobě. :)

Do stylu a formy ti rejpat nebudu.
@-kapka- Jasná věc - vždyť já vlastně ani tak nějak nefňukám, jen si z toho dělám nebetyčnou srandu...a taky už je to nějaký pátek ;-) Jo a upřímně = díky moc!!!
To mi připomíná moje myšlenky před pár lety. :)
Ale už vím, že začít znovu není nikdy pozdě. Vy v pětačtyřiceti, já ve dvaapadesáti. Jen já tahala ty parohy mnohem dýl. :)
Těším se na pokračování, dobře se čteš.
@ver65 my už jsme spojeni - prostě tím, že jsme muži ;-) :D