Zkouška na vysoké škole

Nedávno jsem se potkal s jedním svým spolužákem z vysoké školy. Několik let jsme se neviděli, a tak jsme zašli na pivo. Mluvili jsme o takových běžných věcech, typických pro lidi, kteří se dlouho neviděli. Logicky se náš hovor stočil i ke vzpomínání na zážitky ze studia, mimo jiné i na zkoušku, kterou jsme společně absolvovali u jedné paní docentky. Dlouhou dobu ve mně ta zkouška vyvolávala smíšené pocity. Paní docentka byla milá dáma, věkem již hodně přes čtyřicet, ale noblesně vypadající a pěkně oblečená. Tím spíše mě tehdy překvapil výsledek zkoušky. Dostal jsem trojku, zatímco kamarád, který dle mého soudu nebyl o mnoho lepší, jedničku. Nebyla moc férová. Když jsem to spolužákovi teď u piva řekl, dočkal jsem se překvapivé odpovědi: „Ale tys s ní nešukal.“

„A ty snad jo?“

„Jo!“ odpověděl mi a dal se do vyprávění. Někde se dozvěděl, že tato paní docentka má ráda studenty a rozhodně se ji nepříčí, když se s ní studenti za účelem lepšího studijního výsledku chtějí sblížit. Zašel tedy za ní do konzultačních hodin a zkusil štěstí. Vyšlo to, den před zkouškou se sešli u ní. „Nebylo to nakonec tak hrozný, jak jsem se obával,“ zhodnotil výsledek akce, „určitě to stálo za to.“

Přiznám se, že jsem byl hodně překvapený. Navíc hodnocení, že „to nebylo tak hrozný“ mi přišlo dost nemístné. Já měl paní docentku v oblibě, nechyběl jsem na každé její přednášce, a to nikoli kvůli tomu, co přednášela, ale kvůli ní. Byl na ní pěkný pohled. Sex s ní by byl pro mě vysněným zážitkem. Můžu jen litovat, o co jsem přišel – užít si a ještě dostat dobrou známku!

Když jsem se později nad celou věcí více zamyslel, došel jsem však k opačnému závěru. Není čeho litovat. Určitě by mi to nic dobrého nepřineslo a nikdy bych nemohl vědět, kdy se to obrátí proti mně. Jsem rád, že jsem zkoušku absolvoval zcela běžným způsobem.

A co vy? Máte nějaké podobné studijní zážitky jako můj bývalý spolužák, nebo vás tyto příhody minuly stejně jako mě?