Nová zkušenost

Oslovilo mě pár chlapů, jestli bych jim prodala své nošené kalhotky nebo punčochy. Tento požadavek mě nijak nepohoršil, naopak . Po několika vyměněných vzkazech jsem se se dvěma z nich na transakci domluvila obchod proběhl. No tedy - s částečným úspěchem.

Předpokládala jsem, že když chce někdo mít použité ženské prádlo, že jej ta žena (nebo jakákoliv jiná) přitahuje, a bude si ho honit s kalhotkami nebo punčochou u nosu a čichat přitom jejich vůni. První chlap mě potěšil, když psal, jak to s nima bylo super a intenzivní. To přesně byl, myslím, účel. Psal, že (takovou) ženskou on nebude mít. Nedocházelo mi, proč. V dalších vzkazech se rozjel a chtěl zkoušet nové věci. Naprosto nepochopitelně žádal, abych se dívala, jak si to rozdává s chlapem, dokonce navrhoval, že to do konce udělá mému muži pusou a já dostanu za to odměnu. Prý bych tím udělala teplouškovi (jemu) radost.

UF! Fakt mě ani nenapadne, proč bych to dělala? Nehledě k tomu, že můj muž se k návrhu vyjádřil, že kdyby mu na něj chtěl sáhnout, tak se může rozloučit s koulema.

Druhý se tak zabral do fantazie, jak si to bude dělat s mýma pučochama, že mu stačí jen si o tom psát. Poslala jsem mu je na dobírku a on si je nevyzvedl. Honí si ho doma asi s představou, že mu posílám balíček. Jenže moje notně onošené punčochy teď smrdí na pobočce Zásilkovny, kam se mezitím opět vrátily po dvojí cestě přes hranice se Slovenskem, a mně se nechce si je vyzvednout. Snad ten sáček na zip z Lidlu vydržel...