Třikrát po sobě znásilněná!!!

Jednou takle pekla mutr vod Baheery placky a že jí zvostalo eště nějaký těsto, tak napekla taky buchty – honzovky.
Tu nejvěčí dala do košíku, přidala flašku Bzenecký lipky a zavolala
Baheeru řekla jí: „Hele holka, zajdeš za bábou, má dnesky svátek, je Medarda a dáš jí tu buchtu i s vínem ať si udělá dobře. Stejně jenom pořád myslí na tu svoji a kouká po muskejch…“


Baheera si voblíkla rudou burku, aby ji snáz našla pouštní hlídka, kdyby zabloudila, chopila se koše a vyrazila mezi duny. Cesta jí pěkně utíkala a dyž už
byla skoro u babičky, tak zahlídla za jednou dunou trčet zadek pouštního vlka. No to bylo hustý. Na někoho číhal. Nejdříve z toho byla úplně hotová, pak ale hrábla do koše, vytáhla mobil a zavolala hajnýho. Ten byl u ní, na svým služebním vembloudovi, cobydup. Vopatrně se vodzadu připlížil k vlkovi a dal mu co proto. Třikrát po sobě ho znásilnil. Baheera položila košík a držela hajnýmu palce, pěkně hluboko v zadku, aby byl eště víc zrušenej a měl ho věčího. Šak se taky vlk vodplížil s hlasitým kňučením a zmizel za dunama.
Hajnej pak dal Baheeře vodznak „Mladej vochránce přírody“ a pak už to bylo do babiččiny chaloupky jenom kousek, byla už za humnama. Jak jen Baheera vkročila do seknice, tak poznala, že dnesky není babička ve svý kůži. Ležela v posteli pod duchnou a bylo vidět jenom její vytřeštěný voči a slyšet jak tiše úpí.


„Babičko, proč máš tak veliký voči?“

„To abych příště líp viděla, kerej sviňák mi to udělal!“


„Babičko, pročpak máš tak sípavej hlas?“

„Ten zmrd mi to udělal třikrát po sobě,
i když sem řvala jak pominulá!“


„Babičko, pročpak máš na sobě vlčí kůži?“

„Chtěla sem jen pošpásovat a trochu tě poděsit.“

To už to Baheeře začlo pomaly docházet: „Tady ti posílá mutr buchtu, že prej stejně pořád myslíš jenom na tu svoji a k tomu sedmičku dobrýho moravskýho vína, prej na spláchnutí…“

„Na spláchnutí bych potřebovala spíš
klistýr, su celá ulepená, ale Lipka mi udělala taky ždycky dobře,“ dodala smířlivě
babička a sáhla po vývrtce.


Šeherezáda ještě chvíli koukla po Šahriárovi, jako by to byl hajnej, když ten se už
ale k ničemu neměl a taky že začlo svítat, tak si sbalila svý pinkle a mazala dom. Po cestě jí to ale nedalo a musela taky pořád myslit na tu svoji buchtu.