Nejlepší trojka

Byla to nejlepší trojka mého života. Nešlo o první trojku, ale vždycky jsem upřednostňovala spíše sudý počet lidí. Ideálně tak šest, protože mi šance na úspěch akce přišla v tomto počtu největší. Každý si přijde na své. Nicméně jsme zůstali tři. A stálo to za to.

Poznali jsem se jak jinak než na internetu. Ona slušňačka, která ale umí pořádně překvapit. On ostřílený harcovník, kterého jsme však i tak dokázaly překvapit našimi činy. Rozjezd byl trošku pomalejší. Možná za to mohla i poměrně nízká nekomfortní teplota v místnosti, která nás brzdila a nutila se zase tak rychle nesvlékat. Kdybych měla první kolo oznámkovat jako ve škole, dala bych za tři. Ani jeden z nás nebyl uspokojen. Nevadí, máme před sebou celý večer, to napravíme.

A tak se i stalo. S každým dalším kolem jsme se zlepšovali. Někdy jsme si hráli všichni, jindy jen dva z nás a občas to byla čistá sólo akce, kdy zbylí dva pasivní jedinci jen obdivně sledovali momentální královnu nebo krále naší party. Zjistili jsme o sobě, že ovládáme i věci, o nichž jsme neměli ani tušení, že existují. Asi dobrá intuice :-)

Vyvrcholení bylo spektakulární. Všichni tři jsme dosáhli vrcholu ve stejnou chvíli. Třásla jsem se potom ještě asi 10 minut a nevěřila jsem, co právě zažíváme. Minule to v posledním kole těsně nevyšlo. A nyní jsme to, konečně, o prsa zvládli. Ve třech v oslabení, protože posledně nás bylo, a mělo nás opět být, více. I tak jsme ale stanuli na vrcholu. Vážení, my ten pub (chcete – li hospodský) kvíz konečně vyhráli! :-)