Dobrovolně single navždy

Otázka na konci - viz poslední odstavec, pokud se vám nechce číst celý blog.

Single je trend, který je dnes rozšířenější než kdy dřív. Jsou lidi, kteří proti němu brojí (Rémi Brague - Kotvy na nebesích - knížka) nebo říkají, že je to normální a v pohodě (Jan Vojtko - Vztahy jsou... fuška - přednáška na Youtube).

Já se obávám, že postihne nakonec i mě.

Se svojí milou se teda snažíme svoje problémy řešit, chodíme k párovému terapeutovi a tak... a snažíme se řešit to i doma.

Jenže já mám čím dál větší pocit, že prostě ona ode mě chce a bude chtít (a nebude moct nechtít - pokud to dává gramaticky smysl) věci, které já jí asi dát nemůžu. Jistě, některé věci se můžu naučit, dělat je jinak a tak, ale prostě něco musí vycházet vyloženě "ze mě", a to prostě jenom tak nejde. Nemůžu se vyloženě přenastavit. Např. potřebuje, abych byl dominantnější typ, což já prostě nejsem, jsem spíš rovnostářský - nabídnu jí možnosti, ať si vybere a já to pak (a sám sebe) zařídím podle toho, co si vybere (pro mě jsou třeba všechny možnosti OK). Nebo další věci, které bych tu asi nerozebíral...

No ale to jsem odbočil.

Sám za sebe mám pocit, že pokud bychom se rozešli, asi bych už do dalšího vztahu nikdy nešel. Mám rád klid, harmonii ve vztahu, doma, v práci, všude. Konflikty se snažím řešit v klidu. A mám prostě rád svůj klid. Jsem hrozně empatický (jak ženská, no) a když je to doma v nepořádku, tak prostě nemůžu normálně fungovat.

Oskar Wilde prý řekl, že muž může být šťastný s jakoukoliv ženou, pokud ji nemiluje. Tak možná jsou tyhle situace důkazem, že ji vážně miluju? Kdo ví.

Tak si říkám, jestli by pro mě fakt nebylo lepší být sám, najít si někde malej byt, a tam si v klidu jen tak žít - a snít. Jak zpívají Ready Kirken v té písničce.

Na samotu jsem zvyklý a řekl bych, že ji snáším hodně dobře ("Nevěděl jsem, že se mému stylu života říká "karanténa!"). Myslím, že dokážu svůj čas smysluplně naplnit, i když jsem sám.

Samozřejmě to říkám teď a kdoví, co bych případně říkal za rok, za dva, za 10 let... je to bez záruky, vo tom žádná. A to jenom v případě, že bychom se rozešli, ale mám čím dál větší strach, že k tomu nakonec dojde.

Mě by teď zajímalo, jestli jste single do konce života z rozhodnutí/nebo jestli znáte někoho, kdo takhle žije? Je single, plánuje být single do konce života A VYHOVUJE MU TO? Nelituje toho?
Neřeším teď důvody, proč takto žít nebo nežít. Jde mi jen o to dozvědět se, jestli tu někdo takový je.