25. listopad

Tak mi zase zrovna dneska jeden pán psal kvůli pár galerkám, co tu mám. K tomu napíšu něco na konec, protože nejdřív probereme, proč se vlastně ozval.

Protože je 25. listopad. Nevíte?

Takže, dnešní den je od roku 1999 Mezinárodním dnem proti násilí na ženách. Proto všichni, co jsme z Prahy dneska třeba koukáme na oranžově rozzářenou Petřínskou rozhlednu a jiná města tady i ve světě si tenhle den připomenou stejně - někde něco bude zářit do dálky stejně oranžově, měl by tak být osvícený i Evropský parlament.

Úřední řečí je definice většinou taková - „Pod pojmem násilí na ženách se rozumí činy schopné způsobit fyzické, sexuální nebo psychické poškození ve veřejném či soukromém životě, obecně tedy domácí násilí, sexuální zneužívání, obchod se ženami či jiné genderově podmíněné násilí.“ (Zdroj - internet)

A neúřední?

Zavřou se dveře – většinou dveře od „domova“, kde máte být v bezpečí s tím, kdo je Vám blízký. Ale nejnebezpečnějším místem pro ženy, kde tohle násilí vzniká nejčastěji bývá jejich vlastní domov a to, protože nejčastěji tenhle druh násilí páchají většinou nejbližší lidé. Manželé, bratři, intimní partneři.

Potom jsou tady i senioři (a to tedy bez ohledu na pohlaví). Stávají se nejen obětmi domácího násilí jako takového, ale i mezigeneračního násilí zanedbanou péčí o ně.

Dále se tohle všechno děje i v komunitách – mezi bezdomovci, v romské komunitě, mezi cizinci žijícími na našem území.

Děje se to všude okolo nás, aniž to třeba tušíme. Málo z nás holek to umí říct nahlas, že se tohle děje zrovna u nich doma, v tom úžasným vztahu navenek.

Protože se o tom stydíme mluvit. Protože se o tom bojíme mluvit. Protože to tajíme … A protože … Těch důvodů je a vždycky bude hodně.

Proto je dobré se dívat okolo sebe. Proč má třeba kamarádka na sobě jen dlouhý rukávy v tom vedru a sukni až na zem. Proč má tolik make-upu. Proč často uklouzne ve sprše, padá z kola. Proč se skoro sesype, když na ní někdo zvýší hlas … Proč se raději courá někde venku, místo, aby šla domů …

Vždycky jde nabídnout pomoc – jak přímo ta naše, tak i předání odkazu na nějakou organizaci, která se odborně zabývá pomocí s tímhle problémem.

Vím, že to sem na tyhle stránky moc nepasuje, ale proč to sem sakra zrovna dneska nedat.

A teď k onomu pánovi ze vzkazníku. Ptal se, jestli jsou to galerie s tímhle násilím a jsou tu proto, abych upozornila na nějaké mé týrání.

Ne, nejsou. Nevznikly z důvodu nechtěného násilí. Vznikly jako galerie s tematikou zde nejvíce diskutovaného BDSM, ve kterém vždy platí – a to dokola opakuju, že základní zásadou je, že BDSM je vždy prováděna s výslovným souhlasem zúčastněných stran a vždy existuje dohodnutá STOPka.

A já jsem teda ještě člověk, který tohle všechno nepraktikuje jen tak s kdekým. Pouze s někým pro mě zcela vyjímečným, komu na 100% věřím, že mi neublíží. A on by měl věřit mě, protože, bez toho si takhle „hrát“ nejde a i já bych pro něj měla být zcela vyjímečná, protože prostě jsem a měl by si to uvědomovat.

A taky proto, že znám z minulosti i ty druhý rány. Nejen fyzický, ale i psychický. Ty beze STOPky a už nějaký ten pátek se o tom bavím zcela otevřeně, kdo mě trošku víc zná, ten ví.

Dneska teda na vážno, ale musela jsem, prostě mi to nedalo …