Výměšky mozkové #1

Tak si tak jedu do práce.
Kilometr za kilometrem, těžká noha na plynu a fakt se začínám nudit. Je hrozný když se vám vaše ráno stane rutinou.

A najednou to přijde, stejnej pocit jako mnozí z nás zažívají ve sprše. Kdy pod nánosem sprcháče myslíte na úplný voloviny.
Jak ten pavouk drží na stropě?
Jak jsou sekvoje vysoký?
Proč ten sprcháč chutná tak hnusně?

No a najednou si vzpomenu na seznamky. Proč jsou sakra tak absurdní?!
Hele každej virtuálně aktivní jedinec to zná. Nadšeně založíte profil, fláknete tam fotku kde momentálně nevypadáte jako naprostý idiot a napíšete prvnímu kdo se vám líbí.
Ten/ta vám samozřejmě neodpoví. To je prostě pravidlo.
Ženský totiž na seznamce čekají na zprávu od sportovně založeného podnikatele s koňským pérem, co přehlédne fakt že jde zpravidla o osoby co je lepší přeskočit, než obejít.
A chlap čeká na kohokoliv kdo mu v první zprávě napíše adresu a oznámení "jsem mokrá, přijeď".
Ale což, zprávu odešlete a možná ještě jednu, nebo stovku. A jdete spát s pocitem, že jste toho pro seznámení udělali víc než dost.
A taky jo. Protože v reálném světě se už seznamuje fakt blbě. Každej kouká do telefonu a pozdrav je braný pomalu jako urážka.

Jeden si říká, že šukat kus bakelitu, jen aby nemusel řešit komplikovaný emocionální vztahy je přijatelná alternativa.