Sexualita jako diagnóza

Dřív se řeklo, já jsem na holky, on je buzerant, ona lesba a tím to haslo. Pozn.: Neříkám, že to bylo v pořádku, ale bylo tomu tak hodně dlouho.

V dnešní době "snášenlivosti" (pro účel tohoto tématu zapomeneme na homofóby apod., dost možná se ozvou samy, ale nevadí) má každý na výběr říct, čím se cítí být, tedy jakou má tzv. sexuální identitu a i orientací značně přibylo.

A teď k názvu článku, pokud bych měl vědět jakou mám orientaci a věřím, že se to může křížit, například Aromantik(člověk, který není k nikomu přitahován romantickou láskou) přece může být bisexuál a sexuálně být přitahován k holkám i klukům.
Takže abych věděl co přesně jsem a jaké všechny příměsi mám, to abych šel na nějaký "sexuální testy", ovšem pokud by byly stejně spolehlivé jako psycho, tak potěš.

Je mi 25 a od 15 "vím" že jsem bisexuál, protože jsem si prostě přiznal že se mi líbí ta blondýnka co sedí v lavici vedle i ten kluk se kterým se potkáváme na plavání.

Jenže doba pokročila a máme tu sexuální identitu ( to je to čím se člověk cítí být), já to má jasný jsem kluk/muž, ale někdo se necítí ani jedním, ani holkou, ani klukem nebo má tělo jednoho a cítí se být tím druhým.

Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, až do teď, ale vlastně nejsem bisexuál, ale pansexuál (člověk, který může být přitahován jakoukoli lidskou bytostí bez ohledu na orientaci, identitu nebo pohlaví), už mě přitahovali holky, kluci a i FtM. Zní to skoro jakože bych měl být "kurevník a úchyl", ale věřte nebo ne, nejsem, když se zamilují jsem věrný stejně jako většina jiných. Nutno zdůraznit, že tím přitahovali nemyslím takový ty úžasný inzeráty tady "Chci vyzkoušet FTM!" nebo "Není tu transka co bych mohl ojet ?", ne když mluvím o přitažlivosti, myslím osobností, vzhledem, orientací i identitou.

Tento článek neměl za úkol rozebírat Sexuální identitu, na to se třeba mrkneme jindy, ale dát námět k přemýšlení nad tím co všechno se v člověku může odehrávat, kdo vlastně kdo je. Nebudeme si nic nalhávat, bylo to tu vždy, jen to teď má názvy a "veřejně" se o tom mluví.

Ještě poslední věta na zamyšlení, po posledním článku jsem dostal spousty komentářů a vzkazů, za něž děkuji, nejlepší a s čím naprosto souhlasím a i se mi to líbí, byla poznámka jednoho z vás, že ve starém Římě, když byl na vrcholu, nebyli tyto věci ani z daleka tak tabu a naopak bylo ojedinělé, pokud to někoho nevzrušovalo.