Čas kdy mysli, zmocní se ďas

Ušetřižek z Muzikálu Quasimodo:
"Kdo to ví
proč osud žal z touhy mám jen vždycky zhotoví.

Kdo to ví
proč láska dál bere nám vždy vítr z ráhnoví.

Kdo z vás jen ví
jak vrátit čas kdy mysli mé
zmocnil se ďas.

Kdo jen ví
proč vždycky má
zbabělost se nevhod objeví.

Však neodpoví
mi tisíce knih proč duše má
je jak bez Boha mnich. "

........................................

Tohle je úžasná písnička, teď nejde o melodii nebo text jako takovým, i když i to je paráda, ale teď myslím na zamyšlení.
Víte, já byl vždy zastáncem toho že pokud se o umění jedná, nejvíc na zamyšlení a ze života jsou muzikály, sice obrazy jsou něco co nejde jen tak popsat, mají za mě tu nevýhodu, že né všichni je dokážou pochopit, což je u muzikálu méně časté. Každý tam najde kus sebe, kus svého problému nebo někoho z okolí.

Třeba tady je to úplně jasný. Každý svádíme nějaký vnitřní souboj.
Vezměme teď ty odstavce postupně : nesplněná touha-žal, neopětovaná láska- zklamání, posedlost-něco uvnitř mysli, stačil by krok a bylo by hotovo, splněno, ale couvnu-zbabělost, něco mi chybí-prázdno.

Všichni jsme někdy chtěli pozvat dívku nebo kluka na rande, ale neměli odvahu. Místní problém je i ten, že se třeba i někdo s někým domluví, ale pak ztratí odvahu a na poslední chvíli couvne a ani na tom nemusí být tak špatně s časem, jako třeba já. To neznámo, to vzrušení, ten strach, to nás přemůže. I mě se to stalo a to obousměrně, kdysi, když jsem začínal objevovat svoje touhy, taky jsem se domluvil a pak to den předtím zrušil, v současnosti, taky jsem se domluvil a pak byl zklamaný, když už jsem nedostal odpověď.

Tady se tomu říká kecalové a pisálci.
Ale není to až tak snadné, každý by měl rozumět té nejistotě a obavám.
Né že by mě to potom nemrzelo, když už se s někým chci na něčem dohodnout, což se moc často nestává, protože jsem taky opatrný a nepatřim mezi ty co by chtěli hromady jednorázovek a ojeli co se hýbe, dokonce i kdybych našel někoho odtud na dlouhodobější schůzky, nerad bych zůstal jen u sexu a chtěl bych i zajít ven, a on/ona pak najednou přestane odepisovat, ale chápu to a neřeknu hned "hajzl", ano zamrzí to, ale oni to určitě taky nemají snadný, řekl bych že většina to má v hlavě dost .. no zmatené, taky jsem měl a sice to chtějí, ale strach je silnější.
Dokonce jsem se tady "možná, nevím, ani jsme se neviděli", zamiloval před pár lety, ale co už pak jsem si našel holku se kterou to bylo fakt super, akorát že se odstěhovala .. ale to je diskuze na jindy.

Někdo zase žije, to já tak docela neznám, ve vztahu co mu vyhovuje téměř ve všem, ale chybí mu v tom něco málo z jeho tužeb, které ví že partner/ka nesdílí a tak se tím sužuje, třeba i hledá jinde, najde a pak už to najednou nepotřebuje, už to konečně vyzkoušel, vybil tu potřebu.
Já třeba mám období, kdy tady trávím většinu času, protože jsem, řekněme to na rovinu, nadržený a zrovna nemám s kým, to období většinou ukončí buď velké zklamání nebo vztah (ten nikdy "bohužel" nebyl odtud).
Teď jsem tady začal s tímto psaním, které mě dost naplňuje a myslím že u něj zůstanu, ale to se uvidí, zároveň jsem našel někoho s kým si píšu a vypadá to, snad nejen se psaním, na dlouhodobé přátelství, takže uvidíme .. ale furt je v tom ta nejistota.