Kafíčko..

No sněží nám a je zima. Poslední týden jsem proležel doma s rýmičkou a dneska jsem šel poprvé naostro do práce.. A právě včas. Vypadli mi dva kolegové, jeden dovolená, druhý domácí trable a tak jsem si sedl do auta a od 11 jezdil po servisních výjezdech, co nám od rána naházely kolegyňky do plánování. První bylo sundání nějakého vybavení, druhé ometení zařízení od sněhu a teď jsem byl na opravě domovního rozvodu, který začal v úterý zlobit.. Ještě nejsem úplně OK, ale holt nejsou lidi, tak se točím. Chodím tak po střeše a vidím, že kabel přívodu je dost unavenej a už mu na několika místech praskl plášť a tak jdu do auta pro novej, že ho přetáhnu. Už když lezu ze střechy, všiml jsem si pootevřených dveří a z nich kouká nějaká mamina a co že tam dělám.. Tak říkám, že jsem dostal úkol zrevidovat rozvod a najít příčinu toho, proč něco nefunguje. Pootevře dveře víc a vidím růžový špatně zavázaný župánek, ručník na hlavě a papučky s takovou tou plyšovou kuličkou.. Perverzně si jí prohlídnu a oči se mi zastaví na rozparku.. Vzpamatuju se a kouknu se jí do očí, zjevně se jí líbilo, že si jí tak prohlížím a řiká, že jo. "Už jí to pár dní zlobí" Tak se na ní usměju a jen tak polohlasem řeknu že: Mě to taky zlobí, večer a ještě víc ráno a nasadím vážný výraz a sleduju reakce, jak je bystrá. Směje se, ale neche to dát vidět. Tak ještě to dorazím, že: Se vynasnažím, aby Vás to večer už nezlobilo.. A myslím si na svoje. To už nevydrží a vyprskne smíchy a pronese: Že jsem veselá kopa. No mám dneska nějakou nadrženou, tak řeknu, že kopa je 60 a že do toho mi ještě pár let chybí. Kroutí hlavou. Jdu do auta. Paní v němotě stojí a kouká za mnou. Vcelku rychle přetáhnu kabel, změřím v telekomunikační místnosti signály a už to balím, lezu dolu po žebříku a dole už ta mamina, oblečená v takové teplákovce, že venku musí být strašná zima, že mi uvařila kafíčko a něco k zakousnutí.. V hlavě mi probleskne: Ty vole, kafe nepiješ a tuhle zakousnout.. Hele tak špatně na tom ještě nejseš. Nechce se mi.. Co teď a už mi ukazuje ať jdu dál, že musíme zkontrolovat, jestli to je už ok. Na stolku v obýváku mě čeká vánoční pečivo, kafíčko a cukroví. NTVL, to je tak do večera.. Pomyslím si
Teď se to prostě nehodí!, pošli ji do prdele a rychle dál, čekaj tě ještě 2 štace.. No jo. Jenomže Bonobo je starý chlípný prase a jsem fakt zmrzlej jak hovno, teče mi z nosu, popotahuju, hlas mám jak žabák Rony, no prostě špatný timing. Řeknu si, že si umyju ruce, první ohledání, čistě ženská domácnost, žádné pánské propriety, prkýnko dole, tak jenom slušně pokonverzuješ, vyzkoušíš linku a rychle pryč. Tak si sednu a rozmrzám. A už mele.. A mele a mele a .. poslouchám, poslouchám, pokukuju, vidím fotky dětí, už v podstatě dospělých, stoupnu si a uslyším: Jé vy jste ale velikej.. No je mezi náma tak 30 cm rozdílu. A říkám: Hmm.. Někde panbůh dal, někde vzal a usměju se, no zjevně je na stejné notě a pronese.. No tak to ještě nevím.. A já už vím že musím brzdit, protože tahle paní se zjevně hodlá chopit každé příležitosti .. Dopiju kafíčko, pochválím jí to, že cukroví nejím a ona jestli nemám cukrovku, tak jí povídám, že co není může být, ale že mi to prostě nejede a dostávám facku z druhé strany: A co by Vám jelo? A já si jenom pomylím.. Auto.. Tak za 5 minut.. Ještě asi nejsem úplně v kondici..Nebu už nejsem v kondici.. Kdoví.