Uprostřed svátečních vůní ...

V životě bývají občas chvíle, kdy Vám někdo tak strašně moc chybí, že by jste ho nejraději vytáhli z těch svých „živých“ snů a skutečně ho objali.

Ale nejde to. Už nikdy, protože ten člověk už fyzicky není, zbyl Vám jen ve Vašich vzpomínkách. Někomu i na fotografiích, na různých nosičích a tak.

Dalším třeba bohužel kvůli různým okolnostem jen v hlavě. V místě, odkud Vám ho vlastně nikdy nikdo nemůže vzít. Bude tam napořád s Váma.

Máte tam uchovaný ty různý útržky – podobu toho člověka, hlas, střípky událostí spojený s ním. Takový ty mžiky, který Vás napadnou při různých běžných chvílích v životě a ten člověk se Vám znova a znova vybaví.

Vánoční svátky jsou přesně tou dobou, kdy takhle vzpomínáte. Cítíte ty různý vůně, pečete to a to cukroví, koukáte na pohádky a filmy a najednou je to tam.

Takhle to kdysi vonělo u babičky, řeknete si, když cítíte tu vůni anýzu.

Přistihnete se, jak říkáte do telefonu kamarádce „Já to cukroví namrskám a nebudu se s tím srát, stejně se to sežere“ - a musíte se začít smát, protože si vybavíte maminku, taky najednou říkáte to, co kdysi ona a Vy jste protáčela panenky, když jste to od ní slyšela. Vy, bývalá puntičkářka, co pekla 35 druhů cukroví a zdobila ho, jako by mělo být na titulce časopisu „Dokonalá bydlenka domácí“ ,-P …

A Vy to najednou „mrskáte“ a musíte se u toho smát, nehroutíte se, že očička na perníčku nejsou vedle sebe, ale sakra šilhaj. Že třeba ty rumový kuličky děláte veliký pomalu jak tenisáky, protože Vás nebaví se s nima piplat :-D …

Protože jste najednou v naprostým klidu, jste jiná, jen si tak vnímáte vůni jehličí, svařáčku, rumíku a tak … Užíváte si …

Nevadí Vám, že není tak super naklizeno, jen si tak v duchu říkáte „Hele, jsem už trochu jako Ty mami s tím nadhledem a doufám, že to dotáhnu na stejnej level, jako Ty, doufám, že se na to odněkud shora díváš a bavíš se vším stejně jako já“ ,-P …

Taky třeba ráda koukám na ty starý pohádky a filmy a vybavuju si, jak jsme na ně koukali společně s tatínkem, usazený v křeslech a jedli to maminčino cukroví nedokonalý vzhledem, ale božský chutí …

Ty chvíle mám hluboko v sobě už napořád ...

Taky se mi dokola vybavuje ON. A to nejen na Vánoce, jen teď je to celý nějaký víc intenzivní. Možná proto, že to byl někdo, koho jsem „milovala“ a on mě. Proto i přes tu hrozně dlouhou dobu, co uplynula od doby, co není, neodchází a je pořád se mnou, možná i proto, že se ještě nenašel nikdo, kdo by mi ho nahradil.

Líbí se mi dnešní blog @Vampirecorn – přečtěte si ho. Ale stejně někde uvnitř ty Vánoce má ráda – žejo, přiznej se ,-) …

Jako já – i když navenek před okolím jsem skoro jako ten Grinch teda ...

Takže – přeju Vám všem krásné klidné Vánoce, Ježíška bohatého tím, že můžete být s lidmi, co máte rádi, obejmout je, říct jim, mám Tě rád/a, miluju Tě - třebas jen za zvuku „Andělského zvonění“ …