Dárek s předstihem

Vlastně to moc nedělám, že bych do poradny přijal pár den před Štědrým dnem. Všichni jsou v bláznivém shonu, sebe z toho nevyjímaje, a vypnout hlavu a napojit se mě pak stojí dost sil....ale tihle byli neodbytní, že 23. večer odlétají a mají být dva týdny spolu, a už jen ta myšlenka je na rozvod.
Žena letos překvapivě zamakala a tak jsem si mohl dopoledne dopřát dobrý skutek.
Přišli přesně. On v džínách, od prvního pohledu dobrák od kosti. Ona....Bože ONA...říkal jsem si kolik práce jí musí dát, aby nevypadala jako Bohyně. Měla na sobě krátkou sukni rudé krátce a slušivě střižené jí činily neodolatelnou. Tomu kontrastoval výraz tváře plný zardění ze vzájemného okouzlení, jenž bylo snad i fyzicky vnímatelné. Začínal jsem se na tohle setkání těšit a hloubka vnímání těch dvou mě úplně pohltila.
Po vzájemných zdvořilostech a formalitách jsme na čajem začli jejich představou o tom, co bych pro ně mohl udělat, co je špatně, jak by to mělo být.....to vždy dává prostor vykydat hořkosti prošlé, zapomenuté a kysící....
Nechal jsem je povyprávět o svém seznámení a o směru jejich vztahu.
Poslouchal jsem je a v mém nitru se skládal obraz dvou bytostí, jejich potřeb a dramat, kterými si je snaží vydobýt či kompenzovat... mojí pozornost však více upoutávala její snaha cudně halit svůj klín a dávat na odiv své boky, stehna, a výstřih její halenky jsem prostě z rozumu ignoroval....teda snažil se...
Z toho co z nich šlo, byl dominantní tichý, však mocný hněv klientův, kterému se nedostávalo odměny za to, že pro ní dělá vše....a bác...., "buď byla těhotná, nebo protivná, sedm let jsem si nezašukal. No řekněte, vždyť to není normální..."
Zrudla, chtěla se bránit, ale nevydala hlásku....jen se snažila něco vychrlit, ale byl to okamžik beznaděje nad zjištěním, že má pravdu...vstala a upravila si sukni, jako by své ženství chtěla skrýt....raněná, konfrontovaná sama sebou.... Muž nepřestával chrlit...." vždyť se na ní podívejte, obléká se jako děvka a to, že její manžel má nějaké potřeby je jí u prdele..."
"Co byste tedy chtěl ?" zeptal jsem se mechanicky.
" Aby se začala chovat jako ženská!" vykřikl.
"Miluji jí od chvíle, kdy jsem jí spatřil, ale ona po mě nikdy netoužila, to se pozná....chci s ní šukat, je to špatně chtít svojí ženu...." během jeho řeči se otočila a stála tam u okna jako politá vodou, poslouchala co říká a směs okolností v ní probouzela něco, co sama zkoumala....
"Vidím, že Vám líbí pane doktore, nebo jak vám mám říkat. Chtěl byste jí? " trhla sebou, jako by se probrala z hypnózy. " Ses posral!...promiňte" vyhrkla na něj a prohodila ke mně.
"No co, s chutí bych se podíval jak Ti dává co proto někdo druhý a ten se Ti líbí, to poznám."
"Drž hubu!" vyštěkla a rozešla se směrem ke dveřím.
"Ty drž hubu!" vrátil jí a pevně jí chytl za ruku.
" Víš co já teď udělám, ošukám Tě přímo tady." a jedním pohybem jí ohnul přes křeslo. Chtěla se bránit, ale byl nekompromisní, podíval se tázavě na mě a já kývl hlavou na stranu, s mírným úsměvem, jakože proč ne.
Bylo to pár vteřin, a vypadalo to, že kalhoty půjdou dolů, ale boj s přezkou pásku ho vrátil na zem.
"Promiňte." Otočil se a šel si pro bundu. Kvapně se sebrala a spravila si rozkošně oblečení.
Odešli narychlo...
Dva dny před Silvestrem jsem dostal mail. Psal on. Děkoval mi za terapii a zachráněné manželství.
Někdy si říkám, jestli by stejnou, nebo i lepší práci neodvedl hadrový panák, nebo jen zrcadlo.
Pravdou je, že si během našeho sezení uvědomil svojí sílu a dostal prostor pojmenovat svojí touhu.
Kéž by tak končila každá párová terapie...
Já mu tiše závidím ještě teď a přemýšlím, jestli by tohle nemohlo fungovat i na mojí ženu...